IC V BLÍŽENCÍCH

⚓ IC v Blížencích

V dětství a rodinném zázemí ti mohl chybět pocit větší stálosti a skutečné emoční opory. Doma se často mohlo pořád něco řešit, číst, vyptávat nebo se rychle střídaly nápady a plány. Místo klidného přijetí se city mohly víc rozebírat hlavou a překrývat slovy. Z takového prostředí si člověk snadno odnese sklon, že je v krizích potřeba hlavně pohotově zareagovat nebo situaci rychle zlehčit. Hlubší emoce tak mohly jít stranou na úkor toho mít za každých okolností přehled a vědět si rady. Někde uvnitř pak může zůstat pocit, že v úplném tichu a bez neustálé reakce není úplně bezpečno.

Za vlastními dveřmi se v tobě přirozeně probouzí potřeba mít kolem sebe pořád nějaké podněty. V úplném klidu nevydržíš a domov míváš plný rozečtených věcí, zapnutých obrazovek nebo rozdělaných drobností. Zázemí nebereš jako tichou svatyni na meditaci, ale jako prostor, kde ti šrotuje hlava. Víc než pasivní ležení tě uklidní nová kniha, zprávy nebo když můžeš doma s něčím hýbat a přesouvat to. Jakmile doma zavládne těžká atmosféra a ticho, začneš být nesvůj a máš chuť zmizet. V soukromí zkrátka potřebuješ vzduch, prostor na své zájmy a možnost volně přepínat mezi věcmi.

Tvoje cesta k vnitřní stabilitě nespočívá v tom rozptýlit se do deseti směrů najednou, ale vybrat si to podstatné. Hlavním posunem bývá uvědomění, že vnitřní jistotu nenajdeš v dalším přemýšlení ani v rozebírání každé blbosti. Celoživotním tématem je přestat unikat před vlastními pocity k nekonečným diskusím a obhajobám. Jakmile tenhle věčný šum v hlavě ztlumíš, vnitřní chaos a nervozita přirozeně spadnou. Bystrost se pak promění v čistou hlavu a věcný nadhled, o který se dá kdykoliv opřít. Teprve v tomhle bodě nacházíš klid, který ti nerozhodí každá nová myšlenka.