Jak kráčíme evolucí - HYGIENA
Hygiena napříč historií je více než zajímavá. Mě osobně nejvíc fascinuje ten zlom mezi starověkem a středověkem. 2000 l před naším letopočtem byli více čistotní než třeba v 15. století. Příchod církve zamával snad úplně se vším, na to se podíváme trochu podrobněji. Padl Řím a upadla i hygiena, tak pojďme se umýt, či neumýt.
Starověk (Mezopotámie, Egypt, Řecko, Řím) Mezopotámie cca 3500-539 př.n.l
Starověká říše, jak se říká kolébka země, mezi řekami Eufrat a Tygris. Klínové písmo a docela slušná dávka hygieny. Záchodky, vany byly. Samozřejmě nebyli dokonalé ale svůj účel plnili. Vyrobené z pálené hlíny dokázali si poradit, šikulové. Podle mě velmi slušný základ. Muži si holili hlavy a ženy si vlasy upravovali. První mýdla z popela, hlíny a oleje. Nechybělo ani čištění zubů. Zuby si drhli větvičkou nebo popelem s myrtou. První parfémy byly na bázi olejů a voněly po koření, květinách nebo ovoci. Právě z této doby pochází i úplně první zapsaná parfumerka v dějinách. Kanalizace? Ano úplně první na odtok vody, jako za příklad a inspiraci si jej vzali další říše jako Egypt, Řecko a Řím.
Egypt cca 3000-30 př.n.l
Egypťané měli vytříbený styl hygieny a vytáhly ji na hlavní příčku. Čistota, být upravený a voňavý to se nosilo. Muži i ženy dbali na čistotu a bylo jedno zda si faraon či dělník. Myli se několikrát denně buď v Nilu nebo u bohatších v kamené vaně. Zuby si čistili dřevěnou tyčinkou a žvýkali myrhu – protože i dech měl vonět. Hlavy si často holili a místo toho nosili paruky. Ne proto, že by museli – ale protože to tak dělali i bohové. Když přišlo na záchody – chudší si to odbývali v jámě nebo přímo v řece. Bohatší už měli něco jako domácí toaletu – kamenný sedák a nádoba na odpad. Nic extra, ale funkční. A kosmetika? Tam se rozjeli úplně. Oleje, vůně, rtěnky, oční linky, mastičky – všechno z přírody. Z olejů, pryskyřic, minerálů a bylinek. Krása pro ně nebyla povrchní. Byla posvátná.
Řecko cca 1200-146 př.n.l
U Řeků tomu nebylo jinak, též pečovali o sebe a i zde je zaznamenán vývoj a zrovna ne malý. Ženy i muži se myli, holili, mazaly, dělali to i bohové, oni museli také. Olivový olej jejich dar z oliv místo sprchového gelu s trochou popela nebo písku - takový tehdejší peeling nebo pemza. No dřeli si kůži, dnešní kosmetičky asi kroutí hlavou ale prostě tenkrát to bylo zcela standart. Veřejné záchody byli úplně normální. Zde je vám mohu i popsat na vlastni oči jsem viděla nazývaly se Afedron - dlouhá lavice s otvory a pod tím tok vody, která vše odnášela. A ano seděli tam pospolu si představte ne nesejdeme se na kávě ale na hajzlíkách. Kanalizace U Řeků dostala nový level a tím i čistota měst měla zelenou.
Řím cca 753 př.n.l-476 n.l
Římané nasadili ještě větší laťku. Budovali vodovody, kanalizaci, veřejné lázně, zkrátka chtěli žít komfortně – a trochu se při tom i ukázat. Koupali se často, někdy i denně – v soukromých lázních nebo ve veřejných lázní, kam chodila celá společnost (doslova). Voda tekla proudem, Řím měl systém akvaduktů a odpady mizely pod městem. Na praní prádla a čištění zubů používali… moč. Jo, čteš správně. To pěkně štípalo, ale dezinfekce to byla. Latríny byly úplně běžné. A ne, žádné kabinky. Sedělo se vedle sebe, klídek, pokec, a hotovo. Pod sedátky tekla voda, která odplavovala odpad – praktické, ale ne úplně vonící. Po vykonání potřeby se používalo tzv. tersorium – houba na tyčce. A ne, nebyla jednorázová. Bohatí Římané měli záchody z mramoru a s mozaikami, chudí spíš jen díru v kameni a kus zdi na opření. Pád Říma přinesl i pád hygieny, ještě chvíli se hygiena držela i měla pár dalších patentů ale přichází pomalu doba temna.
Starověk - Raný Středověk
Keltové cca 800 př.n.l-400 n.l
Kelti rozhodně nebyli žádní zarostlí divoši. Dávali si záležet na vzhledu a osobní hygieně. Nálezy jsou důkazy - pinzety, hřebeny, lžičky do uší, zrcátka nebo nádoby na mytí. Z bylinek a živočišných tuků si muži gelovali vousy. Ženy používali přírodní barviva jako kosmetické pomůcky např. na obočí, řasy. Barvily si vlasy hennou. Různé si vlasy splétali a dbali na sebe. Ozdoby, spony, náušnice a nákrčníky byly běžné – protože vypadat dobře bylo stejně důležité jako přežít zimu. U domů nebo na okraji osad bývaly vykopané jámy, latríny nebo dřevěné kadibudky, které se zakrývaly, aby nezapáchaly. Na toaletní papír zapomeň – mech, listí nebo kus ovčí vlny to jistil. A protože Keltové žili v souladu s přírodou, odpad se často kompostoval nebo spaloval. Žádná kanalizace, ale poměrně ještě funkční systém.
Germáni cca 500 př.n.l-500 n.l
Nebyli to žádný čuňátka, jak se o nic často tvrdí. Hřebeny byly běžnou výbavou, čistili si jiní vlasy i vousy, každý válečník chtěl vypadat dobře. Ználi bylinky, z kterých vařili odvary i mazání – na tělo, vlasy i rány. Některé kmeny se dokonce pravidelně koupaly v potocích a říčkách, když to počasí dovolilo. U domů bývaly vykopané latríny nebo dřevěné kadibudky, často zakryté, aby to moc nesmrdělo a nelákalo zvěř. Odpad se někdy zasypával popelem nebo zeminou, někdy šel rovnou na kompost – podle toho, jak měli rozum a prostor. Muži i ženy si líčili oči tmavými pigmenty – buď kvůli ochraně proti slunci, nebo prostě proto, že to vypadalo drsně. Používali přírodní barviva (např. uhlí, popel, bylinky), a na vlasy i vousy si mazali tuky, oleje nebo pivo – jednak proti vším, jednak na styl.
Slované cca 500-1000
Čistota pro ně byla věc přirozená jako dýchání. Voda, oheň, byliny a pot – to byly jejich hlavní nástroje péče o tělo i ducha. Mytí v potocích, řekách nebo dřevěných kádích bylo běžnou součástí života – nejen pro tělo, ale i pro "očistu od zlého". Slované si fičeli na saunování. "Banya" nebo "lázeň" byla malá dřevěná chatka, kde se topilo, pálilo, pařilo – a lidi se tam potili jak diví, čistili kůži, vyháněli bacily i démony. Březové metličky, horké kameny, bylinkové výluhy – tohle byla jejich wellness rutina. Záchod se u nich většinou rovnal vykopaná latrína – jednoduše jáma za chalupou nebo v rohu dvora, zakrytá dřevěnou konstrukcí. Žádný luxus, ale praktické, jednoduché a kompostovatelné. Slované znali byliny na všechno – na rány, na bolení břicha, na koupele i na krásu. Kopřiva, řebříček, pelyněk, máta, heřmánek…
Středověk (Románský styl, Gotika) cca 1000-1500
A tady začíná právě ta sranda. Kanalizace nebyla, hygienické podmínky hodně nízké. Odpad se hromadil všude a paradoxně lázně a vše se rušilo, protože vedli prý k nákaze morem. Což z těch odpadů asi ne, že. Koupání bylo minimální, často jen obličej a ruce. Celotělová koupel byla výjimka – buď sváteční, nebo léčivá. Chudí si vystačili s lavorovou koupelí, bohatší měli dřevěné kádě. Bylinky byly záchrana – sušené svazky zavěšené u postele, ve vlasech i v šatech. Čichově to muselo být… zajímavé. Záchody? Na hradech většinou "prevét" – dřevěná budka s dírou rovnou do příkopu. Na vesnici kadibudka nebo křoví. Ve městě se vyhazoval nočník z okna (i s výkřikem "Pozóóór dole!"). Kosmetika téměř vymizela – na oblíbené egyptské rtěnky nebo římské mastičky si mohly nechat ženy jen zdát. Občas se ale přece jen mazaly tukem, voskem nebo bylinkovým olejem – hlavně pro ochranu kůže v zimě.. Když si představíte, že jdete na tržiště pro jídlo a všude okolo jsou splašky, no to je mňamka. "Čistota = hřích" - toť nová pravda. Církev se do toho totiž pěkně opřela – časté mytí těla prý svádí k tělesnému pokušení. A tak se lidé myli spíš symbolicky než důkladně.
Raný novověk (Renesance) cca 1400-1600
Renesance vrátila do hry nejen krásu a umění, ale i chuť vonět, čistit a vypadat jako člověk. Koupání? No… trochu pokulhávalo. Lidé si pořád mysleli, že voda otevírá póry a nemoc "vleze dovnitř". Takže místo vany – ruční očista: omýt si ruce, obličej, krk a "intimky" hadříkem s octem, růžovou vodou nebo bylinkovým odvarem. Něco jako středověký micelár! Parfémy a pudry frčely na plný pecky – ženy i muži se sypali, mazali, voněli, aby přebili přirozený "vůněvýstup". Záchody? Pokrok! Bohatí měli nočníky i začínající WC "na tahání" (dřevěné konstrukce s nádobou). Ale většina lidí pořád řešila věci na dvorku nebo pomocí komorníka s lavorovou taktikou. Bílý pudr na obličej (často olovnatý – ups!), růž na tváře, líčidla na oči, vosk na úpravu vlasů. A zrcadla, spousta zrcadel. Obraz = prestiž. Renesance byla doba, kdy se hygiena ještě pořád spíš maskovala, než aby se praktikovala, ale aspoň už to vypadalo a vonělo líp než v předchozích stoletích.
Novověk (Baroko, Rokoko) cca 1600-1790 Baroko
Voda? Ne, díky. Lidé se báli vody jak čert kříže. Koupání? Jen svátečně. Místo toho se utírali hadříky s vonnými esencemi nebo se pudrovali, aby zakryli mastnotu a špínu. Jo, fakt. Paruky a parfémy to jistily. Vlasy se myly minimálně, takže se prostě… ořezaly a nahradily parukou. Parfém se lil úplně všude – na tělo, na oblečení, na vlasy, na psy. Hlavně ať to voní. (Nebo aspoň nepáchne.) Toalety? No… tak nějak kam se dalo. V palácích byly nočníky nebo tzv. "židle s dírou", ale běžně se močilo i do rohu chodby. Na ulicích běžně tekly odpadky a exkrementy po dlažbě. Versaille? Luxusní palác – ale hajzlů tam bylo míň než lidí na plese. Zuby? Cukr byl status – a tak se žralo a žralo. Zuby černé a vypadlé byly vlastně in, protože znamenaly, že jsi bohatá noblesa. Čištění? Občas kartáček z prasečích štětin, ale většinou zas parfém. Vnitřně i zevně. Rokoko Čistota? Spíš divadelní kulisa. Rokoko bylo jak baroko po holčičím filtru – víc pudru, víc mašliček, víc všeho… ale pořád málo vody. Koupání bylo luxusní rituál jednou za čas, většinou v mléce nebo růžové vodě (a to jen ti bohatí). Voda byla pořád podezřelá – prý "otevírá póry pro démony a infekce" (ne děkuji, radši smrdět). Parfémy všude. Když sis zapomněla dát parfém, jako bys byla nahá. Dvorní dámy měly i voňavé rukavičky, kapesníčky a vějíře, aby si mohly filtrací přes parfémovaný flauš čichnout "lepšího světa". Vlasy jako stavební projekt. Paruky se nosily větší, výš, a někdy se do nich zapeklo i jídlo nebo hmyz – protože se nemyly klidně i měsíc, jen se pudrovaly a zdobily. Škrábání hlavy dlouhou jehlicí byla společenská záležitost. Toalety… pořád bída. Nočníky, výlevky, koutky… pořád se čůralo "kam to šlo". I na královském dvoře. Vějířem sis zakrývala nos i oči. A chodníky byly běžně posypané slámou, aby se "smrdutosti" aspoň trochu pohltily. Zuby? Už to bylo trochu lepší… U šlechty se objevily první zubní pasty a kartáčky. Ale pořád to bylo luxusní zboží. Chudina žvýkala bylinky nebo dřevěné tyčinky. A cukr? Ten byl pořád hit – takže zkažené zuby byly dál módním "úspěchem"
Moderní doba (Klasicismus, Válečná doba) cca 1770-1918
Tohle období už nebylo jen o parukách a vůních (i když pořád frčely), ale začalo se pomalu blýskat na časy. Lidi si začínali všímat, že možná fakt není ideální se nemýt a přepudrovávat špínu další vrstvou…Koupání: Stále spíš sváteční záležitost, ale díky osvícenství se o něm začalo vážně uvažovat. Doktoři psali o tom, že voda léčí, čistí a posiluje. Jen teda lidi měli pořád pocit, že se přes póry dostanou nemoci, takže spíš otírali než potápěli. Vany - Doma je měli bohatší. Často přenosné, z mědi nebo dřeva, voda se ohřívala v kotli. V lázních se objevují první pokusy o veřejné hygienické zařízení – ale zatím nic masového. Záchody: Ehm… pořád to byly nočníky, suché záchody nebo rovnou okna nad ulici (nechť Pán ochrání kolemjdoucí). Kanalizace teprve začínala vznikat ve velkých městech. Kosmetika: Méně divadelní než v baroku. Více se sází na přirozenost a čistotu – decentní líčení, jemné pudry, parfém ano, ale ne kvůli zakrytí smradu, spíš jako doplněk. Vlasy a vousy: Paruky pomalu mizí. Přichází přirozenější účesy, začínají se holit vousy, ale někteří borci si drží styl klasiky.
Válečná doba cca 1918-1945
Když přišla válka, všechno se smrsklo na to nejzákladnější. Čistota šla stranou, ale zároveň byla právě ona jediným způsobem, jak si lidi udrželi kus důstojnosti. Koupelna, jak ji známe dnes? Nene. Doma většinou lavor s vodou – vlažnou, když bylo štěstí. Voda se ohřívala na kamnech, šetřila se každá kapka. Kdo měl koupelnu s vanou, měl výhodu – ale napustit vanu bylo na tehdejší poměry skoro svatokrádež. Lidé se myli po částech – obličej, podpaží, nohy. Vlasy se myly jednou za týden nebo i méně často. Mýdlo? Domácí nebo na příděl. A jakmile došlo, nastoupily náhražky – třeba soda nebo bylinky. Na vesnicích běžně suché záchody – kadibudky. Ty frčely i v časech míru. Ve městech byly klasické záchody s napojením na kanalizaci, ale během bombardování nebo výpadků vody se často improvizovalo – kýble, nádoby, sklepy, kryty. Kryty měly někdy provizorní latríny, ale většinou to bylo dost nouzové a smradlavé. I v těžkých časech se ženy snažily vypadat dobře – nejen kvůli sobě, ale i jako způsob, jak se nezhroutit. Rtěnky, pudr, domácí krémy, octové oplachy. Když nebyl šampon, mylo se vejcem nebo sodou. Zubní pasty se dělaly doma – prášek z křídy, sůl, jedlá soda. Holení? Často nůžkami nebo nožíkem. Nebo vůbec.
Komunismus cca 1945-1989
Když byla koupelna svatyní, mýdlo mělo jméno a voňavka byla poklad. Standardem už byla koupelna – ale v panelácích často malinká, umakartová, s vanou, kde se koupala celá rodina postupně. Koupali se rozhodně častěji někde se uvádí jednou týdně ale věřím, že vyloženě podle potřeby a asi určitě bez zbytečného plýtvání. Mylo se v umyvadle, tzv. "kočičí lázeň" – ruce, obličej, podpaží. Legendární mýdlo s jelenem, Palmolive, Živé květy – a hlavně Indulona!Šampon se sháněl – z Tuzexu, nebo domácí triky: vejce, ocet, citron. Zuby se čistily pastou Fluora. V paneláku byl splachovací záchod jen ontoaletni papír byla nouze. Takže nastříhané noviny to jistily. Na vesnicích někdy ještě suché záchody mimo dům – kadibudka, případně "dřepák" ve stodole. Ženy se snažily vypadat krásně, i když toho moc nebylo: Rtěnka značky Astra, voňavka Živé květy, pudr Dermacol. Domácí krémy z vazelíny, okurkové vody, nebo tajné lahvičky od příbuzných z Německa. Lak na nehty, řasenka a fén = sváteční zázrak.