Jak kráčíme evolucí - HYGIENA

Hygiena je dnes samozřejmostí, ale v průběhu dějin se na ni lidé dívali velmi rozdílně. Zatímco některé civilizace považovaly čistotu za součást zdraví i každodenního života, jiné se koupání vyhýbaly nebo mu přisuzovaly různá rizika. Společně se podíváme na to, jak o sebe naši předkové pečovali, jaké používali hygienické pomůcky, jak dbali na čistotu těla i zubů a jak se během tisíců let proměnil přístup k osobní hygieně.

Mezopotámie cca 3500–539 př. n. l.

V Mezopotámii byla osobní hygiena považována nejen za součást každodenního života, ale také za důležitý prvek náboženské čistoty. Lidé věřili, že čisté tělo je projevem úcty k bohům, a proto se omývání stalo běžnou součástí denního režimu, zejména před modlitbami a náboženskými obřady.

K mytí používali vodu, směsi z rostlinných olejů, tuků a popela, které připomínaly první jednoduchá mýdla. Dbali také na úpravu vlasů, vousů i nehtů a bohatší vrstvy používaly vonné oleje a parfémy.

Pro Mezopotámii je typické, že patřila mezi první civilizace, které budovaly kanalizaci, odvod odpadní vody a koupelny v domech. Péče o čistotu tak byla na svou dobu překvapivě vyspělá a stala se součástí každodenního života.

Egypt cca 3000–30 př. n. l.

Ve starověkém Egyptě byla hygiena považována za nezbytnou součást každodenního života i náboženské čistoty. Egypťané věřili, že čisté tělo je známkou zdraví, kultivovanosti i úcty k bohům, a proto patřili mezi nejčistotnější národy své doby.

Lidé se pravidelně koupali, používali směsi z přírodních olejů a zásaditých látek podobných mýdlu a běžně si holili hlavu i tělo, aby se chránili před hmyzem a parazity. Velkou oblibu měly také parfémy, vonné masti a kosmetické oleje, které chránily pokožku před horkým podnebím.

Pro starověký Egypt je typické, že hygiena byla součástí každodenního života všech společenských vrstev. Důraz na čistotu těla, péči o vzhled i používání kosmetiky předběhl svou dobu o mnoho staletí.

Řecko cca 1200–146 př. n. l.

Ve starověkém Řecku byla hygiena úzce spojená se zdravím, krásou těla a tělesnou kulturou. Čistota nebyla jen praktická záležitost, ale také součást ideálu harmonického člověka, který pečuje o tělo i mysl.

Řekové se koupali v lázních, doma nebo po sportovních cvičeních. Místo mýdla často používali olivový olej, kterým si natírali tělo, a poté ho spolu s potem a nečistotami seškrabovali kovovou škrabkou zvanou strigil. Péče o tělo byla důležitá hlavně u sportovců, vojáků a svobodných občanů.

Pro Řecko je typické, že hygiena souvisela nejen s čistotou, ale i s představou krásného a zdravého těla. Péče o sebe byla součástí vzdělání, společenského života i řeckého ideálu rovnováhy.

Řím cca 753 př. n. l. – 476 n. l.

Ve starověkém Římě byla hygiena považována za běžnou součást každodenního života. Čistota nebyla jen otázkou zdraví, ale také společenského postavení a kultury. Římané vybudovali jeden z nejvyspělejších systémů veřejné hygieny starověku.

Lidé pravidelně navštěvovali veřejné lázně, kde se myli, odpočívali i setkávali s přáteli. K očistě těla používali olivový olej a kovové škrabky, nechyběly ani veřejné záchody napojené na kanalizaci. Díky akvaduktům měli obyvatelé měst stálý přísun čerstvé vody.

Pro Řím je typické, že hygiena dosáhla úrovně, kterou Evropa znovu překonala až o mnoho století později. Rozsáhlé lázně, kanalizace, vodovody i veřejné toalety udělaly z římské civilizace jednu z nejčistších a technicky nejvyspělejších společností své doby.

Keltové cca 800 př. n. l. – 400 n. l.

Keltové považovali čistotu těla za běžnou součást života. Péče o vzhled byla důležitá nejen z praktických důvodů, ale také jako projev společenského postavení. Archeologické nálezy dokazují, že dbali na upravené vlasy, vousy i oděv.

Ke koupání využívali řeky, potoky i dřevěné lázně s ohřívanou vodou. K mytí používali vodu, bylinné výluhy a jednoduchá mýdla z tuku a popela. Nechyběly ani hřebeny, břitvy a pinzety pro každodenní úpravu vzhledu.

Pro Kelty je typické, že byli mnohem čistotnější, než si dnes většina lidí představuje. O svůj vzhled pečovali pravidelně a upravený zevnějšek byl považován za známku důstojnosti.

Germáni cca 500 př. n. l. – 500 n. l.

Také Germáni věnovali osobní hygieně větší pozornost, než se dlouho předpokládalo. Čistota byla běžnou součástí života a kronikáři často zmiňovali jejich upravené vlasy, vousy i pečlivou péči o tělo.

Ke koupání využívali řeky, jezera i jednoduché parní lázně. Používali dřevěné hřebeny, břitvy a mýdla vyráběná z tuku a popela. V severských oblastech byly oblíbené také sauny a parní lázně.

Pro Germány je typické, že pravidelné koupání a péče o vzhled byly běžnější, než tomu bylo později v části středověké Evropy.

Slované cca 500–1000

Staří Slované považovali čistotu za přirozenou součást každodenního života. Velký význam přikládali zejména koupání, péči o vlasy a využívání přírodních prostředků, které měli běžně k dispozici.

K mytí používali vodu, bylinky, popelová mýdla a velmi oblíbené byly parní lázně, ve kterých se lidé omývali a šlehali březovými nebo dubovými metličkami. Tento způsob očisty pomáhal nejen udržovat čistotu, ale byl považován i za prostředek k posílení zdraví.

Pro Slovany jsou typické právě parní lázně, které se staly předchůdcem dnešních saun. Ve srovnání s mnoha pozdějšími obdobími byla hygiena u Slovanů překvapivě na vysoké úrovni.

Románská doba cca 1000–1250

V románské době byla hygiena spíše jednoduchou součástí každodenního života než samozřejmým návykem. Lidé se myli podle možností, nejčastěji doma nebo u řek a potoků. Čistota byla sice ceněná, ale běžné životní podmínky a omezené možnosti znamenaly, že koupání nepatřilo mezi každodenní činnosti.

K mytí používali vodu, jednoduchá mýdla z tuku a popela nebo bylinky. Péče o vlasy, vousy i nehty byla běžná především u majetnějších vrstev. Ve větších městech ještě fungovaly veřejné lázně, které navštěvovali lidé nejen kvůli očistě, ale také kvůli odpočinku a setkávání.

Pro románskou dobu je typické, že hygiena byla velmi rozdílná podle společenského postavení i místa, kde lidé žili. Ve městech byla péče o čistotu snazší než na venkově, přesto se odpad a splašky běžně vylévaly do ulic a šíření nemocí usnadňovaly nehygienické podmínky.

Gotika cca 1250–1500

V období gotiky byla hygiena na velmi nízké úrovni. Mnoho lidí věřilo, že časté koupání může být zdraví škodlivé, protože otevírá póry a umožňuje nemocem proniknout do těla. Péče o čistotu proto ustoupila do pozadí a mnohem větší důraz se kladl na duchovní než tělesnou čistotu.

Lidé se koupali jen zřídka a běžnou součástí života bylo spíše občasné omytí obličeje a rukou nebo převlékání prádla. Nepříjemné pachy se snažili překrýt bylinkami, vonnými sáčky nebo parfémy. Ve městech se navíc hromadil odpad, splašky i zvířecí nečistoty, což vytvářelo velmi nehygienické prostředí.

Pro gotiku je typické, že špatná hygiena spolu s přeplněnými městy, krysami a blechami přispívala k rychlému šíření epidemií. Každodenní život provázel zápach a nečistota, které si dnes jen těžko dokážeme představit.

Renesance cca 1400–1600

V období renesance se lidé začali více zajímat o lidské tělo, zdraví i osobní vzhled. Čistota byla opět považována za znak kultivovanosti, přesto se lidé stále nekoupali příliš často. Mnozí věřili, že časté koupání může oslabit organismus, a proto dávali přednost čistému oblečení a upravenému zevnějšku.

K běžné péči patřilo mytí obličeje, rukou a pravidelná výměna spodního prádla. Bohatší vrstvy používaly voňavé oleje, parfémy, bylinné vody a kvalitnější mýdla. Velký důraz se kladl také na upravené vlasy, vousy a pěstěný vzhled.

Pro renesanci je typické, že se vedle péče o čistotu začala rychle rozvíjet kosmetika a osobní úprava. Vzhled člověka se stal důležitou součástí společenského postavení a elegance.

Baroko cca 1600–1750

V období baroka hrála hygiena menší roli než upravený vzhled. Lidé se koupali jen výjimečně, protože přetrvávala obava, že časté mytí oslabuje tělo a zvyšuje riziko nemocí. Mnohem větší důraz se kladl na čisté oblečení, bohaté účesy a příjemnou vůni.

Místo pravidelného koupání si lidé často omývali pouze obličej a ruce. Nepříjemné pachy překrývali parfémy, vonnými oleji, pudry nebo bylinkami. U šlechty bylo běžné několikrát denně měnit spodní prádlo, které bylo považováno za důležitou součást osobní čistoty.

Pro baroko je typické, že osobní hygiena ustoupila do pozadí před módou a reprezentací. Luxusní oděvy, parfémy a bohatě upravený vzhled často nahrazovaly pravidelné koupání.

Rokoko cca 1715–1790

Na královských dvorech a mezi šlechtou bylo důležitější působit elegantně než být skutečně čistý. Luxusní oděvy, dokonale upravené paruky a silné parfémy vytvářely dojem dokonalosti, zatímco pravidelné koupání zůstávalo spíše výjimkou. Nepříjemné pachy se nejčastěji překrývaly vůněmi místo vody.

Každodenní péče spočívala hlavně v mytí obličeje a rukou, výměně spodního prádla a používání pudrů, mastí a parfémů. Složité účesy se vytvářely na dlouhou dobu, takže se téměř nemyly. Není proto divu, že se v nich občas zabydlel i hmyz.

Rokoko je symbolem doby, kdy vzhled zvítězil nad skutečnou hygienou. Člověk mohl být dokonale oblečený, nádherně navoněný a přesto se celé týdny vůbec nevykoupat.

Klasicismus cca 1770–1850

S nástupem klasicismu začala hygiena získávat stále větší význam. Rozvíjející se medicína upozorňovala na souvislost mezi čistotou a zdravím a postupně mizely některé zažité obavy z koupání. Péče o tělo se stávala běžnější součástí každodenního života.

Domácnosti byly lépe vybavené k mytí, kvalitnější mýdla byla dostupnější a stále více lidí dbalo na čisté oblečení, upravené vlasy i pravidelnou péči o zuby. Ve městech se zároveň zlepšovalo zásobování vodou a postupně se rozvíjela kanalizace.

Největší změnou této doby bylo, že čistota přestala být jen otázkou vzhledu nebo společenského postavení. Hygiena se začala chápat jako důležitá součást zdravého života a právě to otevřelo cestu moderním hygienickým návykům, které se naplno rozvinuly v následujících desetiletích.

Secese cca 1890–1914

Na přelomu 19. a 20. století se hygiena stala běžnou součástí moderního života. Lidé si začali stále více uvědomovat, že čistota pomáhá předcházet nemocem, a péče o tělo už nebyla jen otázkou vzhledu, ale i zdraví. Rostla také osvěta a důraz na každodenní hygienické návyky.

V domácnostech se objevovaly koupelny, rozšiřovala se kanalizace i vodovody a stále dostupnější byla kvalitní mýdla, kartáčky na zuby, hřebeny nebo kosmetické přípravky. Pravidelné koupání a péče o osobní čistotu se postupně stávaly samozřejmostí, především ve městech.

Secese představuje zlom, kdy se moderní hygiena začala podobat té, kterou známe dnes. Díky pokroku ve zdravotnictví, technice i bydlení se čistota stala běžnou součástí každodenního života a výrazně přispěla ke zlepšení zdraví celé společnosti.

První světová válka cca 1914–1918

Ani během první světové války lidé nepřestali dbát na osobní hygienu, i když jim to každodenní život často velmi komplikoval. Nedostatek mýdla, teplé vody i základních hygienických potřeb byl běžný a mnoho rodin muselo vystačit s tím, co měly doma. Přesto se stále více prosazovala myšlenka, že čistota pomáhá chránit zdraví.

Ve městech pokračoval rozvoj vodovodů, kanalizace i koupelen, zatímco na venkově zůstávaly hygienické podmínky skromnější. Lidé běžně používali mýdlo, kartáčky na zuby a další hygienické potřeby, které se postupně stávaly součástí každodenního života.

Právě v tomto období se hygiena začala chápat jako důležitá součást veřejného zdraví. Osvěta, čistota domácností i péče o tělo získávaly stále větší význam a položily základy moderních hygienických návyků.

První republika cca 1918–1938

V období první republiky se hygiena stala běžnou součástí moderního životního stylu. Lidé si stále více uvědomovali, že čistota pomáhá předcházet nemocem, a velký důraz se kladl na osobní hygienu i čistotu domácností. Osvěta podporovala pravidelné mytí, péči o chrup i zdravé životní návyky.

Ve městech přibývaly byty s koupelnami, rozšiřovaly se vodovody a kanalizace a běžně dostupná byla mýdla, zubní kartáčky, zubní pasty i další hygienické potřeby. Také reklamy začaly upozorňovat na význam každodenní péče o tělo a čistého prostředí.

První republika představovala období, kdy se moderní hygiena stala samozřejmostí pro stále větší část obyvatel. Čistota už nebyla jen známkou pořádku, ale také symbolem zdravého a pokrokového způsobu života.

Druhá světová válka cca 1939–1945

Druhá světová válka výrazně zhoršila hygienické podmínky běžných lidí. Nedostatek vody, mýdla i dalších potřeb každodenní hygieny se stal součástí života mnoha rodin. V okupovaných oblastech, při bombardování i během nuceného vysídlení bylo udržování čistoty často velmi obtížné.

Lidé šetřili každým kouskem mýdla, oblečení prali méně často a mnohé hygienické potřeby nahrazovali domácími prostředky. Nejhorší podmínky panovaly v koncentračních táborech a ghettech, kde byly přeplněnost, špína a nedostatek vody příčinou šíření nemocí a utrpení milionů lidí.

Druhá světová válka připomněla, jak snadno může být něco tak samozřejmého, jako je čistá voda nebo obyčejné mýdlo, nedostupným luxusem. Hygiena se znovu stala otázkou přežití, nikoli pohodlí.

Komunismus (1948–1989)

1. etapa – 1948–1960

Po nástupu komunistického režimu se hygiena stala součástí státní zdravotní osvěty. Lidé byli vedeni k pravidelnému mytí, péči o chrup i čistotě domácností. Hygienické návyky se vyučovaly ve školách a důraz se kladl na prevenci nemocí.

Ve městech přibývaly byty s koupelnami, i když mnoho domácností stále využívalo společné koupelny nebo veřejné lázně. Běžně se používalo mýdlo, kartáčky na zuby i základní kosmetické přípravky, jejich nabídka však byla poměrně omezená.

První etapa komunismu přinesla výrazné zlepšení hygienických podmínek, především díky rozvoji zdravotnictví a výstavbě nového bydlení.

2. etapa – 60. a 70. léta

S rozvojem sídlišť a panelových domů se koupelna stala běžnou součástí většiny nových bytů. Pravidelné sprchování nebo koupání se postupně stalo samozřejmostí a osobní hygiena byla pevnou součástí každodenního života.

Na trhu bylo stále více mýdel, šamponů, zubních past i dalších hygienických potřeb. Jejich kvalita sice často zaostávala za výrobky ze západních zemí, většina rodin už ale měla vše potřebné pro běžnou péči o tělo.

Šedesátá a sedmdesátá léta znamenala období, kdy se moderní hygienické návyky rozšířily téměř do každé domácnosti.

3. etapa – 80. léta

V osmdesátých letech byla osobní hygiena již naprostou samozřejmostí. Většina domácností měla vlastní koupelnu a pravidelná péče o tělo byla běžnou součástí každodenního života. Lidé však často naráželi na nedostatek kvalitní kosmetiky nebo zahraničních hygienických výrobků.

Obchody nabízely základní sortiment mýdel, šamponů, zubních past i dalších potřeb, výběr byl ale omezený a některé výrobky bylo obtížné sehnat. Mnoho lidí proto vozilo kvalitnější kosmetiku ze zahraničí nebo z prodejen Tuzex.

Pro osmdesátá léta je typické, že problémem už nebyla samotná hygiena, ale omezený výběr a horší dostupnost kvalitních výrobků, které byly v jiných zemích zcela běžné.