Jak kráčíme evolucí JÍDLO A PITÍ

To, co lidé jedli a pili, vždy odráželo dobu, ve které žili. Někde byl základem chleba a kaše, jinde ryby, maso nebo exotické koření. Zjistíme, co se objevovalo na stolech obyčejných lidí i panovníků, jak se jídlo připravovalo, čím se zapíjelo a které pokrmy byly považovány za opravdovou lahůdku.

Mezopotámie cca 3500–539 př. n. l.

Jídelníček obyvatel Mezopotámie byl jednoduchý, ale na svou dobu překvapivě pestrý. Základem byla pšenice a ječmen, ze kterých se pekl chléb a připravovaly kaše. Běžně se jedla cibule, česnek, čočka, fazole, datle, fíky a sezam. Bohatší vrstvy si mohly dopřát častěji maso z ovcí, koz nebo hovězího dobytka, zatímco pro většinu lidí bylo maso spíše sváteční záležitostí.

Nejoblíbenějším nápojem bylo pivo, které pili téměř všichni bez ohledu na společenské postavení. Vyrábělo se z ječmene a často se pilo pomocí dlouhých brček, protože obsahovalo zbytky obilí. Víno bylo vzácnější a objevovalo se hlavně na stolech bohatých rodin nebo při významných hostinách.

Jídlo se připravovalo v hliněných pecích, na otevřeném ohni nebo v keramických nádobách. Jedlo se převážně rukama a při slavnostních hostinách nechybělo několik chodů, hudba ani zábava. Mezopotámie je také kolébkou jedněch z nejstarších dochovaných receptů na světě, které byly zapsány na hliněných tabulkách před téměř čtyřmi tisíci lety.

Egypt cca 3000–30 př. n. l.

Strava starých Egypťanů byla díky úrodným břehům Nilu mnohem pestřejší než v mnoha jiných částech tehdejšího světa. Každodenním základem byl chléb a různé druhy obilných placek, které doplňovala cibule, česnek, čočka, fazole, okurky, datle, fíky nebo granátová jablka. Ryby z Nilu jedli poměrně často, zatímco maso z hovězího dobytka, ovcí nebo drůbeže bylo běžnější hlavně u bohatších vrstev a při slavnostních příležitostech.

Nejčastějším nápojem bylo pivo, které pili muži, ženy i děti. Vyrábělo se z ječmene nebo pšenice a bylo hustší než dnešní pivo. Oblíbené bylo také víno, především mezi bohatými Egypťany, zatímco obyčejní lidé si ho dopřávali spíše výjimečně. Samozřejmostí byla i voda z Nilu, kterou bylo často potřeba převařit nebo přefiltrovat.

Jídlo se připravovalo na hliněných pecích a otevřeném ohni. Dochucovalo se bylinkami, koriandrem, kmínem nebo sezamem a při hostinách nechybělo čerstvé ovoce ani sladkosti slazené medem. Egypťané si na jídle zakládali natolik, že do hrobek ukládali chléb, maso, ovoce i džbány s pivem, aby měl zesnulý dostatek jídla i na své cestě do posmrtného života.

Řecko cca 1200–146 př. n. l.

Řecký jídelníček stál hlavně na jednoduchosti. Základem byl chléb, obilné kaše, olivy, olivový olej, fíky, hrozny, luštěniny, zelenina, sýry a ryby. Maso se nejedlo každý den a častěji se objevovalo při slavnostech, obětech bohům nebo u bohatších rodin. Řekové si potrpěli spíš na střídmost než na přejídání, takže žádné "naložím si třikrát a pak umřu na gauči".

Nejdůležitějším nápojem bylo víno, které se ale běžně ředilo vodou. Pít neředěné víno bylo považováno za nevhodné a trochu barbarské. U společných hostin, hlavně při sympoziích, se víno pilo za doprovodu rozhovorů, hudby a filozofických debat.

Jídlo se připravovalo na ohni, v pecích nebo v keramických nádobách. Jedlo se rukama, chléb často sloužil i jako pomůcka k nabírání jídla. Řecko je typické tím, že jídlo nebylo jen o nasycení, ale také o společnosti, rozhovoru a kultuře stolování.

Řím cca 753 př. n. l. – 476 n. l.

Římané patřili mezi velké milovníky dobrého jídla. Běžní lidé jedli hlavně chléb, kaše, luštěniny, zeleninu, olivy, sýry a ryby. Na stole nechybělo ani ovoce, zejména jablka, hrozny, fíky nebo hrušky. Maso bylo dražší, proto si ho většina obyvatel dopřávala hlavně při svátcích, zatímco bohatí Římané si mohli dopřávat nejrůznější druhy masa téměř denně.

Nejoblíbenějším nápojem bylo víno, které se stejně jako v Řecku obvykle ředilo vodou. Pilo se také pivo, ale nemělo takovou oblibu jako víno. Velmi typickou součástí římské kuchyně byla rybí omáčka garum, kterou Římané přidávali téměř do všeho – od masa přes zeleninu až po omáčky.

Bohaté hostiny byly doslova přehlídkou luxusu. Na stole se objevovaly desítky chodů, exotické ovoce, mořské plody, zvěřina i vzácné koření dovezené z dalekých zemí. Zatímco obyčejní lidé jedli jednoduše, šlechta proměnila stolování v okázalou společenskou událost, která mohla trvat celé hodiny.

Keltové cca 800 př. n. l. – 400 n. l.

Keltové jedli především to, co jim poskytovala příroda a vlastní hospodářství. Základem jídelníčku byly obilné kaše, chléb, luštěniny, zelí, cibule, řepa a různé lesní plody. Chovali prasata, ovce, kozy i skot, takže na stole se objevovalo vepřové, hovězí i zvěřina. Jídlo doplňovala jablka, ořechy a med.

Nejoblíbenějším nápojem byla medovina, vařená z medu a vody. Pili také pivo z ječmene nebo pšenice a v jižnějších oblastech si bohatší Keltové oblíbili i dovážené víno, které bylo považováno za luxusní zboží.

Jídlo se připravovalo nad otevřeným ohněm nebo v kotlích zavěšených nad ohništěm. Při velkých slavnostech se pořádaly hostiny, kde se společně jedlo, pilo a oslavovalo. Pro Kelty nebylo stolování jen o jídle, ale také o setkávání celé komunity.

Germáni cca 500 př. n. l. – 500 n. l.

Germánská kuchyně byla jednoduchá, vydatná a založená na místních surovinách. Lidé jedli hlavně kaše z ječmene nebo ovsa, chléb, zelí, tuřín, cibuli, luštěniny a mléčné výrobky. Maso pocházelo především z prasat, ovcí, koz nebo z lovu a mnohem častěji se objevovalo při slavnostech než v běžných dnech.

Nejčastěji pili pivo a medovinu. Voda byla samozřejmostí, ale kvašené nápoje byly velmi oblíbené při hostinách i významných rodinných událostech. Víno bylo vzácné a dováželo se hlavně z římských provincií.

Vařilo se v hliněných nádobách nebo železných kotlících nad otevřeným ohněm. Jídlo bylo syté a mělo dodat dostatek energie pro práci i život v drsných podmínkách severní Evropy.

Slované cca 500–1000

Staří Slované si zakládali na jednoduchém, ale vydatném jídle. Nejčastěji jedli kaše z prosa, ječmene nebo ovsa, chléb, luštěniny, zelí, cibuli, česnek, houby a sezonní ovoce. Chovali slepice, prasata i dobytek, ale maso nebylo na stole každý den a častěji se podávalo při svátcích nebo rodinných oslavách.

Mezi nejoblíbenější nápoje patřilo pivo, medovina a různé bylinné odvary. Mléko se pilo čerstvé i kysané a vyráběl se z něj tvaroh nebo sýry. Víno bylo vzácností a dostávalo se ke Slovanům hlavně obchodem.

Jídlo se připravovalo v hliněných hrncích nad ohněm nebo v jednoduchých pecích. Pokrmy byly založené na tom, co právě nabízela příroda a hospodářství, a dochucovaly se hlavně bylinkami. Pro Slovany bylo společné stolování důležitou součástí rodinného i společenského života.

Románská doba cca 1000–1250

V románské době bylo jídlo velmi závislé na tom, co lidé sami vypěstovali nebo chovali. Základ tvořil žitný a ječný chléb, husté polévky, kaše, luštěniny, zelí, cibule a kořenová zelenina. Na venkově bylo maso spíše svátečním pokrmem, zatímco na stolech šlechty se častěji objevovalo hovězí, vepřové, skopové i zvěřina.

Nejběžnějším nápojem bylo pivo, které se vařilo téměř v každé oblasti. Vinařské kraje dávaly přednost vínu a v klášterech se vyráběla vína velmi dobré kvality. Pila se také voda, i když tam, kde nebyla čistá, lidé často dávali přednost slabému pivu.

Vařilo se v kotlících nad ohněm nebo v kamenných pecích. Jídla se dochucovala bylinkami, jako byla šalvěj, tymián nebo petržel, protože exotické koření bylo velmi drahé. Stolování se řídilo společenským postavením – zatímco obyčejní lidé jedli z jednoduchých misek, na šlechtických hostinách se podávalo několik chodů a bohatě prostřené stoly měly ukázat moc i bohatství hostitele.

Gotika cca 1250–1500

V období gotiky se jídelníček začal postupně rozšiřovat, hlavně ve městech. Obyčejní lidé jedli převážně chléb, kaše, luštěniny, zelí, cibuli, tuřín a další sezónní zeleninu. Na stole se objevovaly také ryby, které byly kvůli četným postním dnům velmi důležitou součástí stravy. Maso si většina lidí dopřávala jen při svátcích nebo výjimečných příležitostech.

Nejčastěji se pilo pivo, které patřilo k běžnému nápoji téměř všech vrstev obyvatel. Ve vinařských oblastech bylo oblíbené také víno a v klášterech se dál rozvíjelo vinařství i pivovarnictví. Při slavnostech nechybovala medovina ani různé bylinné nápoje.

Na šlechtických hostinách se podávaly desítky pokrmů, pečené maso, zvěřina, ryby, sýry i sladké pečivo. Kuchaři používali stále více dováženého koření, například pepř, skořici, hřebíček nebo muškátový oříšek, které bylo symbolem bohatství. Čím pestřejší a bohatší hostina byla, tím větší prestiž měl její pořadatel.

Renesance cca 1400–1600

Renesance přinesla na stoly větší pestrost i nové chutě. Díky rozvoji obchodu se do Evropy dostávalo stále více koření, cukru, rýže nebo citrusových plodů, které byly dříve vzácností. Obyčejní lidé dál jedli hlavně chléb, kaše, luštěniny, zeleninu a sýry, zatímco šlechta si mohla dopřávat bohaté hostiny s několika chody.

Na stolech nechybělo víno, které bylo oblíbené zejména v jižní Evropě, ani pivo, které si udrželo silnou pozici ve střední a severní Evropě. Pila se také voda, mošt a různé bylinné nápoje. Cukr byl stále drahý, a proto se sladké pokrmy a dezerty považovaly za luxus.

Renesanční hostiny byly doslova přehlídkou kuchařského umění. Pokrmy se zdobily, servírovaly ve slavnostním nádobí a důraz se kladl nejen na chuť, ale i na vzhled. Právě v tomto období se stolování začalo měnit v společenský zážitek, kde záleželo na etiketě i způsobu servírování jídla.

Baroko cca 1600–1750

V období baroka se rozdíly mezi jídelníčkem chudých a bohatých ještě více prohloubily. Většina obyčejných lidí jedla chléb, polévky, kaše, luštěniny, zelí a sezónní zeleninu. Maso bylo vzácnější a na stole se objevovalo hlavně o svátcích. Šlechta si naopak dopřávala hovězí, telecí, zvěřinu, drůbež, ryby i drahé dovážené pochoutky.

K oblíbeným nápojům patřilo pivo a víno, podle kraje také mošt nebo pálenky, které se začaly rozšiřovat stále více. Na šlechtických dvorech se poprvé ve větší míře objevovala káva, čaj a horká čokoláda. Tyto nápoje byly velmi drahé a dlouhou dobu si je mohli dovolit jen nejbohatší vrstvy.

Barokní hostiny byly okázalou podívanou. Na stolech se objevovaly desítky pečených mas, paštiky, ryby, sladké dezerty i exotické ovoce. Pokrmy se zdobily s velkou pečlivostí a hostina měla ukázat nejen kuchařské umění, ale především bohatství a společenské postavení hostitele.

Rokoko cca 1715–1790

V období rokoka se stolování proměnilo v umění. Šlechtické tabule byly plné jemných pokrmů, sladkostí a dokonale upravených jídel, zatímco většina obyčejných lidí zůstávala u chleba, polévek, kaší, luštěnin a sezónní zeleniny. Rozdíl mezi tím, co jedla šlechta a běžní obyvatelé, byl obrovský.

Velké oblibě se těšila káva, čokoláda a čaj, které se staly symbolem elegance a společenského života. Pilo se také víno, pivo i různé likéry. Právě v této době vznikaly první kavárny a cukrárny, kde se lidé scházeli nejen kvůli jídlu, ale i kvůli rozhovorům a společenskému životu.

Rokoko proslulo především láskou ke sladkostem a luxusním dezertům. Na stolech nechyběly dorty, krémy, kandované ovoce ani zmrzlina, která se stávala stále oblíbenější pochoutkou evropské šlechty. Jídlo už nemělo jen zasytit – mělo také potěšit oči a ukázat vytříbený vkus hostitele.

Klasicismus cca 1770–1850

V období klasicismu se jídelníček začal pomalu měnit díky rozvoji zemědělství i obchodu. Na stolech se stále častěji objevovaly brambory, které se postupně staly jednou ze základních potravin. Běžní lidé jedli chléb, polévky, luštěniny, zelí, zeleninu, mléčné výrobky a podle možností také maso, zatímco bohatší vrstvy si dopřávaly pestřejší a propracovanější kuchyni.

Nejoblíbenějšími nápoji zůstávaly pivo a víno, stále větší oblibu si však získávala také káva a čaj. Ve městech se rychle rozšiřovaly kavárny, které se staly místem setkávání, dlouhých debat i čtení novin. Cukr byl dostupnější než dříve, a proto přibývalo sladkého pečiva, zákusků i různých dezertů.

Stolování začalo být uhlazenější a více se dbalo na etiketu. Rozšiřovalo se používání příborů, porcelánového nádobí i prostřeného stolu. Jídlo už nebylo jen prostředkem k zasycení, ale také součástí společenské kultury a každodenních zvyků.

Secese cca 1890–1914

Na přelomu 19. a 20. století se jídlo stávalo pestřejší a dostupnější než kdykoliv předtím. Díky železnici, modernímu zemědělství a rozvoji obchodu se na stolech objevovalo více masa, mléčných výrobků, čerstvého ovoce i zeleniny. Ve městech se rozšířilo pečivo, uzeniny a stále oblíbenější byly také sladké zákusky.

K běžným nápojům patřilo pivo, víno, mléko a minerální vody. Velkou oblibu si získala káva, která se stala neodmyslitelnou součástí kavárenské kultury. Čaj už nebyl výsadou bohatých a stále častěji se podával i v běžných domácnostech. Rozvíjela se také výroba limonád a dalších nealkoholických nápojů.

Secese přinesla novou kulturu stolování. Restaurace, kavárny a cukrárny zažívaly rozkvět a lidé si začali více potrpět na krásně prostřený stůl, kvalitní porcelán i elegantní servírování. Jídlo se stalo nejen každodenní potřebou, ale také společenským zážitkem a symbolem moderního životního stylu.

První světová válka cca 1914–1918

První světová válka výrazně změnila způsob stravování. Mnoho potravin bylo nedostatkových a rodiny se musely naučit hospodařit s tím, co bylo právě k dispozici. Jídelníček se zjednodušil a lidé často nahrazovali běžné suroviny levnějšími nebo dostupnějšími alternativami.

Na stolech převažovaly polévky, brambory, luštěniny, zelí, řepa a tmavý chléb. Maso, máslo, vejce nebo cukr byly stále vzácnější a postupně se začaly vydávat na příděl. Místo kávy se pil nápoj z pražené čekanky nebo obilí a lidé využívali každou možnost vypěstovat si vlastní zeleninu či ovoce.

První světová válka přinesla do běžného života přídělový systém a šetření s potravinami. Mnohé recepty vznikaly z pouhé nutnosti využít každou surovinu beze zbytku, což výrazně ovlivnilo způsob vaření i stravování celé jedné generace.

První republika cca 1918–1938

Období první republiky přineslo návrat k pestřejšímu jídelníčku i větší dostupnosti potravin. Na stolech se běžně objevoval chléb, brambory, maso, mléčné výrobky, vejce, zelenina i ovoce. Rozvíjel se potravinářský průmysl a lidé měli stále širší výběr potravin než kdykoliv předtím.

K nejoblíbenějším nápojům patřilo pivo, víno, káva a čaj. Ve městech kvetla kavárenská kultura, kde se scházeli umělci, studenti i obchodníci. Velkou oblibu si získaly cukrárny, jejichž výlohy lákaly na věnečky, indiánky, kremrole nebo slavné prvorepublikové zákusky.

První republika je dodnes považována za zlatou éru české gastronomie. Vznikaly nové restaurace, hotelové kuchyně i kuchařské knihy a na svátečních stolech nechyběla svíčková, pečená kachna, řízky ani tradiční české koláče.

Druhá světová válka cca 1939–1945

Během druhé světové války bylo jídlo přísně regulováno a většina potravin se vydávala na přídělové lístky. Rodiny musely pečlivě hospodařit a využít každou surovinu. Na jídelníčku převažovaly brambory, zelí, luštěniny, polévky, chléb a další jednoduchá jídla, která dokázala zasytit celou rodinu.

Maso, máslo, cukr, káva nebo čokoláda byly velmi vzácné a lidé je dostávali jen v omezeném množství. Pravá káva byla nahrazována cikorkou nebo obilnou kávovinou a mnoho potravin se různě nastavovalo nebo nahrazovalo dostupnějšími surovinami. Kdo měl zahradu nebo hospodářství, měl často větší šanci zajistit rodině pestřejší stravu.

Druhá světová válka naučila lidi neplýtvat. Zbytky jídla se běžně využívaly do dalších pokrmů a vyhodit potraviny bylo nepředstavitelné. Právě zkušenosti z válečných let ovlivnily vztah celé generace k jídlu ještě dlouho po skončení války.

Komunismus (1948–1989)

1. etapa – 1948–1960

Po druhé světové válce se jídelníček postupně stabilizoval, ale nabídka potravin byla stále poměrně omezená. Na stolech nechyběly brambory, chléb, polévky, luštěniny, zelí ani vepřové maso. Domácí vaření bylo samozřejmostí a většina rodin si připravovala jídlo z běžně dostupných surovin.

Nejčastěji se pilo mléko, pivo, minerální vody nebo káva z čekanky či jiných náhražek. Skutečná káva, exotické ovoce nebo čokoláda patřily mezi zboží, které nebylo snadné sehnat. Mnoho rodin si pěstovalo vlastní ovoce a zeleninu nebo chovalo drobná domácí zvířata.

První léta komunismu byla obdobím skromnějšího jídelníčku. Jídlem se neplýtvalo a domácí zavařování, nakládání i pečení byly běžnou součástí života téměř každé domácnosti.

2. etapa – 60. a 70. léta

V 60. a 70. letech se nabídka potravin rozšířila a jídelníček se stal pestřejším. Oblíbené byly řízky, svíčková, guláš, knedlíky, bramborový salát nebo buchty. Ve městech přibývaly samoobsluhy, školní jídelny i závodní stravování, které se stalo běžnou součástí života mnoha rodin.

Pilo se mléko, limonády, pivo, víno i stále dostupnější káva. Velkou oblibu získaly také první balené zmrzliny, oplatky nebo známé československé sladkosti. Přesto některé zahraniční potraviny zůstávaly obtížně dostupné.

Typickým symbolem této doby byly fronty před obchody. Když se objevilo nedostatkové zboží, lidé byli ochotni čekat dlouhé hodiny, aby si odnesli něco výjimečného domů.

3. etapa – 80. léta

V osmdesátých letech byly obchody plnější než dříve, přesto se některé potraviny stále sháněly obtížně. Domácnosti běžně vařily českou klasiku – pečené maso, omáčky, knedlíky, bramborová jídla, těstoviny nebo pomazánky. Velkou oblibu měly také chlebíčky, jednohubky a domácí moučníky.

K běžným nápojům patřilo pivo, mléko, minerálky, limonády i káva. V domácnostech nechyběla Kofola, Vitacit, šuměnky ani oblíbené sirupy. Na slavnostních stolech se objevovaly zákusky, dorty a tradiční české cukroví.

Osmdesátá léta si mnoho lidí spojuje s domácí kuchyní, zavařováním, mrazáky plnými zásob a občasným sháněním potravin "pod pultem". Přesto právě tehdy vznikla řada jídel a chutí, které v českých domácnostech zůstaly oblíbené dodnes.