Jak kráčíme evolucí – IDEÁLY KRÁSY

Co je vlastně krása? To, co dnes považujeme za atraktivní, by lidé před několika tisíci lety možná vůbec nepochopili. Ideály krásy se měnily stejně rychle jako móda, společnost i samotný život. Někdy byla symbolem krásy plnější postava, jindy bledá pleť, dlouhé vlasy nebo naopak oholená hlava. Jedno ale zůstává stejné – lidé se od nepaměti snažili líbit sobě i ostatním. Tak se pojďme podívat, jak se ideály krásy proměňovaly od starověké Mezopotámie až po současnost.

Mezopotámie cca 3500–539 př. n. l.

Krása byla v Mezopotámii symbolem postavení, bohatství i přízně bohů. O svůj vzhled pečovaly ženy i muži a rozhodně to nebylo jen výsadou královských paláců. Velký důraz se kladl na upravené vlasy, vousy i čisté oblečení. Muži si nechávali narůst dlouhé, pečlivě upravené vousy, které natírali vonnými oleji a někdy je dokonce kulmovali. Ženy nosily dlouhé tmavé vlasy, zapletené copánky nebo složité účesy zdobené čelenkami, stuhami a zlatými šperky.

Líčení bylo běžnou součástí života. Oči si zvýrazňovali černým nebo zeleným pigmentem, který nejen zkrášloval, ale zároveň chránil oči před ostrým sluncem a prachem. Pleť se ošetřovala oleji z oliv, sezamu nebo datlových palem a nechyběly ani první parfémy vyráběné z květin, pryskyřic a vzácného koření. Šperky byly doslova vizitkou společenského postavení – zlato, lapis lazuli, karneol nebo achát nosili ženy i muži.

Ideálem ženské krásy byla upravená žena s dlouhými vlasy, výraznýma očima a bohatými šperky. U mužů byly symbolem přitažlivosti husté vousy, silná postava a důstojný vzhled. Už tehdy totiž platilo, že první dojem dokáže říct víc než tisíc slov.

Egypt cca 3000–30 př. n. l.

Pokud byla někde krása téměř posvátnou záležitostí, pak právě ve starověkém Egyptě. Upravený vzhled nebyl jen otázkou módy, ale také symbolem čistoty, společenského postavení a úcty k bohům. O svůj vzhled pečovali ženy i muži bez rozdílu a věřili, že krása jde ruku v ruce se zdravím.

Největší důraz se kladl na oči. Typické černé linky z rozdrceného galenitu a zelené stíny z malachitu nebyly jen ozdobou – chránily oči před sluncem, prachem i infekcemi. Ženy i muži si malovali oči stejně běžně, jako si dnes ráno vyčistíme zuby. Pleť si pravidelně natírali vonnými oleji a mastmi, aby ji chránili před horkým egyptským sluncem.

Ideálem ženské krásy byla štíhlá postava, úzký pas, dlouhý krk, hladká pokožka a výrazné oči. Muži měli být atletičtí, upravení a oholení. Přirozené vlasy si často holili a nosili dokonale upravené paruky, které byly známkou elegance i vyššího postavení. Nechyběly ani bohaté šperky ze zlata, tyrkysu, lapisu lazuli nebo karneolu.

Egypťané byli zkrátka mistři krásy. To, co dnes považujeme za kosmetiku – rtěnky, oční linky, parfémy nebo pečující oleje – používali už před více než čtyřmi tisíci lety. Některé jejich kosmetické triky by bez větších úprav obstály i v dnešní koupelně.

Řecko cca 1200–146 př. n. l.

Řekové krásu nepovažovali jen za hezký obličej, ale za ideál celého člověka. Tělo, proporce, pohyb, zdraví, symetrie – všechno mělo ladit. Krása pro ně byla skoro matematika, jen místo kalkulačky měli sochy, sportoviště a posedlost dokonalým tělem.

U žen byl ideálem světlý obličej, jemné rysy, upravené vlasy a spíš zdrženlivá elegance. Opálení moc nefrčelo, protože znamenalo práci venku. Dámy z lepších vrstev se proto snažily o světlou pleť, někdy si ji zesvětlovaly pudry nebo přírodními směsmi. Vlasy se nosily dlouhé, vlnité, spletené do uzlů, copů nebo zdobené stuhami a čelenkami.

U mužů se jelo hlavně tělo. Atletická postava, svaly, upravené vousy a vzpřímený postoj – to byl ideál, který dnes známe hlavně ze soch. Sport nebyl jen zábava, ale součást kultury. Gymnasion nebylo místo "jdu si zacvičit, ať mám formu do léta", ale prostor, kde se spojovalo tělo, disciplína i společenský život.

Líčení a péče o tělo existovaly, ale krása měla působit vyváženě a přirozeně. Oleje, vůně, účesy, šperky – ano, ale žádná přehnaná výloha. Řekové zkrátka věřili, že krása má mít řád. A když se na jejich sochy podíváme dnes, je vidět, že ten řád jim vydržel v dějinách docela dlouho.

Řím cca 753 př. n. l. – 476 n. l.

Římané navázali na řecké ideály krásy, ale posunuli je ještě o kus dál. Upravený vzhled byl známkou dobrého postavení, vzdělání i kultivovanosti. Péče o tělo patřila ke každodennímu životu a nikdo se nad tím zvlášť nepozastavoval. Když už měli ty slavné lázně, byla by škoda je nevyužít.

Ženským ideálem byla světlá pleť, velké oči, jemné rysy a pečlivě upravený účes. Vlasy byly doslova uměleckým dílem – složité drdoly, copánky, lokny a ozdobné sponky dokázaly zabrat i několik hodin práce. Blond vlasy byly velkým hitem, a tak si některé Římanky vlasy zesvětlovaly nebo nosily paruky z vlasů dovezených z Germánie.

Muži dávali přednost upravenému a čistému vzhledu. Zatímco v dřívějších dobách byly vousy symbolem moudrosti, později se stala módou hladce oholená tvář. Pravidelné holení, upravený účes a čisté oblečení byly samozřejmostí každého váženého občana.

Kosmetika byla běžnou součástí života. Ženy používaly pudry na zesvětlení pleti, tvářenky, rtěnky i oční linky. Nechyběly vonné oleje, parfémy ani nejrůznější pleťové masky z medu, mléka nebo bylin. Šperky ze zlata, perel a drahých kamenů byly oblíbeným doplňkem nejen žen, ale i mužů.

Římané zkrátka věřili, že upravený člověk dělá dobrý dojem. A když se spojila péče o vzhled s pohodlím lázní, kvalitní kosmetikou a trochou luxusu, vznikla kultura krásy, která ovlivnila Evropu na dlouhá staletí.

Keltové cca 800 př. n. l. – 400 n. l.

Keltové si na svém vzhledu dávali opravdu záležet. Krása nebyla jen otázkou marnivosti, ale také symbolem postavení, odvahy a příslušnosti ke kmeni. Muži nosili dlouhé upravené vlasy a výrazné kníry, které byly považovány za znak síly a mužnosti. Někteří si vlasy dokonce zesvětlovali vápennou vodou, aby působili výrazněji a budili respekt. Ženy byly obdivovány pro dlouhé vlasy, přirozenou krásu a bohaté šperky. Náhrdelníky, náramky, prsteny i typické kovové nákrčníky byly nejen ozdobou, ale také ukázkou společenského postavení. K péči o vzhled využívali přírodní kosmetiku z bylin, tuků a minerálů, nechyběla ani henna na barvení vlasů.

Germáni cca 500 př. n. l. – 500 n. l.

Také Germáni dbali na svůj vzhled mnohem víc, než si často představujeme. Ideálem mužské krásy byla vysoká postava, široká ramena, dlouhé světlé vlasy a husté vousy. Vlasy i vousy si pravidelně česali, upravovali přírodními tuky nebo oleji a některé kmeny si je zesvětlovaly přírodními směsmi. Ženy byly ceněné pro dlouhé světlé vlasy, zdravou pleť a přirozený vzhled. Vlasy si splétaly do copů, zdobily je kovovými sponami nebo stuhami a nosily jednoduché, ale krásně zpracované šperky z bronzu, stříbra i zlata. Kosmetiky nebylo tolik jako u Římanů nebo Egypťanů, přesto využívali byliny, tuky a přírodní barviva k péči o vlasy i pokožku. Krása měla působit přirozeně a zároveň ukazovat sílu, zdraví a odolnost.

Slované cca 500–1000 n.l

U Slovanů byla krása úzce spojená se zdravím, mládím a přírodou. Ideálem ženské krásy byly dlouhé husté vlasy, svěží tváře a zdravá postava. Vlasy byly symbolem ženskosti, proto jim ženy věnovaly velkou péči, splétaly je do copů a zdobily květinami, stuhami nebo věnci. Muži nosili delší vlasy i vousy, které byly znakem dospělosti a síly. Upravený vzhled byl samozřejmostí a o vlasy i vousy pečovali pomocí hřebenů, bylin a přírodních olejů. Ženy používaly med, mléko, bylinky i přírodní barviva z rostlin a bobulí k péči o pleť a jemnému zvýraznění tváří. Pro Slovany ale byla největší ozdobou přirozenost – zdravý a upravený vzhled byl považován za známku dobrého života i souladu s přírodou.

Románská doba cca 1000–1250

S příchodem středověku se pohled na krásu začal výrazně měnit. V době románského slohu už nebyla na prvním místě okázalost ani zdobení těla jako ve starověku. Církev prosazovala skromnost a připomínala, že skutečná krása vychází z čisté duše, ne z drahých šperků nebo líčidel. Přesto se lidé chtěli líbit – jen o tom raději příliš nemluvili.

Ideálem ženské krásy byla světlá pleť, dlouhé vlasy a jemné rysy. Vlasy byly považovány za symbol ženskosti, ale vdané ženy je většinou schovávaly pod závoje nebo čepce. Líčení bylo církví odsuzováno jako známka marnivosti, přesto si některé ženy pomáhaly přírodními prostředky, aby měla pleť světlejší nebo tváře jemně narůžovělé.

Muži nosili kratší vlasy než v předchozích obdobích, upravené vousy nebo byli hladce oholení podle tehdejší módy. Urození muži dbali na upravený vzhled, kvalitní oděv i pečlivě zastřižené vlasy. Krása se stále více spojovala s důstojností, zbožností a společenským postavením než s výrazným zdobením.

Gotika cca 1250–1500

V gotice se ideál krásy posunul směrem k jemnosti a eleganci. Ženská krása měla působit téměř étericky – oblíbená byla vysoká postava, úzký pas, dlouhý krk a hlavně velmi světlá pleť, která byla symbolem urozenosti. Opálení nebylo žádoucí, protože připomínalo práci na poli. Některé ženy si proto pleť zesvětlovaly různými pudry nebo domácími směsmi a dokonce si vytrhávaly vlasy na čele, aby opticky vytvořily vyšší čelo, které bylo považováno za vrchol krásy a inteligence.

Vlasy byly symbolem ženskosti, ale na veřejnosti je vdané ženy většinou skrývaly pod závoji, čepci nebo složitými pokrývkami hlavy. Svobodné dívky si mohly dovolit nosit dlouhé rozpuštěné nebo spletené vlasy. Šperky zůstávaly znakem bohatství, ale jejich nošení se řídilo společenským postavením.

U mužů byl ideálem štíhlý, elegantní vzhled, upravené vlasy a pečlivě zastřižené vousy nebo hladce oholená tvář podle tehdejší módy. Důležitou roli hrálo i oblečení, které čím dál více zdůrazňovalo postavení svého majitele.

Gotická krása byla méně okázalá než ve starověku, ale mnohem více dbala na jemnost, noblesu a důstojnost. Člověk měl působit vznešeně, zbožně a uhlazeně – alespoň na první pohled.

Renesance cca 1400–1600

Renesance vrátila krásu zpátky na výsluní. Po staletích střídmosti se lidé znovu začali inspirovat antickým Řeckem a Římem. Krása už nebyla považována za něco hříšného, ale za odraz harmonie, vzdělanosti a společenského postavení. Umělci malovali lidské tělo s obdivem a ideály krásy se znovu dostaly do centra pozornosti.

U žen byla nejvíce obdivována světlá pleť, vysoké čelo, jemné rysy, plnější postava a dlouhé světlé nebo zrzavé vlasy. Některé ženy si dokonce vytrhávaly vlasy u čela, aby působilo vyšší, nebo si vlasy zesvětlovaly sluncem a přírodními směsmi. Líčení bylo decentní – používaly se pudry, jemné tvářenky i přírodní barviva na rty.

Mužský ideál představoval upravený, sebevědomý muž s dobře střiženými vlasy a pečlivě upraveným plnovousem nebo knírem. Důležitou roli hrálo vzdělání, vystupování i elegantní oděv. Krása už nespočívala jen ve vzhledu, ale také v tom, jak člověk působil na své okolí.

Renesance zkrátka oslavovala člověka. Po dlouhé době se lidé znovu nebáli ukázat, že chtějí nejen dobře žít, ale také dobře vypadat. A právě odsud začíná éra, kdy se krása stává součástí umění i každodenního života.

Baroko cca 1600–1750

V období baroka byla krása především symbolem bohatství, moci a vysokého společenského postavení. Čím honosnější vzhled, tím větší obdiv. Skromnost ustoupila do pozadí a na scénu přišla okázalost, luxus a snaha zaujmout na první pohled.

Ideálem ženské krásy byla velmi světlá pleť, plnější postava, kulatější tváře a výrazný dekolt. Ženy si obličej pudrovaly doběla, používaly tvářenky a zvýrazňovaly rty. Módní byly také takzvané mušky – malé černé sametové nálepky na obličeji, které měly zakrýt drobné nedokonalosti, ale zároveň sloužily jako módní doplněk. Vlasy bývaly schované pod bohatými parukami nebo složitě upravené do vysokých účesů.

Ani muži nezůstávali pozadu. Nosili dlouhé kudrnaté paruky, pečlivě upravené kníry či vousy a výrazně zdobené oblečení. Upravený vzhled byl známkou prestiže a na královských dvorech se vzhled řešil téměř stejně důkladně jako politika.

Baroko zkrátka milovalo všeho hodně. Čím větší paruka, bohatší šaty, více krajek a šperků, tím lépe. Přirozenost tentokrát ustoupila stranou a hlavní bylo udělat dojem.

Rokoko cca 1715–1790

Jestli bylo baroko okázalé, rokoko ho ještě o kousek předčilo. Krása se stala doslova uměním a čím nápadnější člověk byl, tím lépe. Móda udávala směr celé Evropě a šlechtické dvory se předháněly v tom, kdo bude působit elegantněji a výstředněji.

Ideálem ženské krásy byla porcelánově bílá pleť, drobná postava, úzký pas a jemné rysy. Obličej pokrývaly silné vrstvy pudru, tváře zdobila výrazná růž a rty se barvily do červených odstínů. Nechyběly ani oblíbené mušky – malé černé ozdoby nalepené na tváři, které nejen zakrývaly nedokonalosti, ale podle umístění mohly být i součástí tehdejšího flirtování.

Účesy doslova popíraly gravitaci. Vysoké paruky a složité vlasové konstrukce zdobené peřím, květinami, perlami nebo stuhami mohly měřit i desítky centimetrů. Jejich úprava zabrala celé hodiny a někdy vydržely několik dní, takže se spalo téměř vsedě, aby se účes nepoškodil.

Muži nosili napudrované paruky, hladce oholenou tvář nebo jemně upravené kníry. Elegantní oděv, krajky, hedvábí, vyšívané kabáty a střevíce s podpatkem byly symbolem vytříbeného vkusu. Upravený vzhled byl samozřejmostí každého šlechtice.

V období rokoka byla krása především divadlem. Čím více pudru, krajek, ozdob a propracovaných detailů, tím větší obdiv člověk sklízel. Přirozenost tentokrát neměla hlavní slovo – cílem bylo oslnit na první pohled.

Klasicismus cca 1770–1850

Po okázalém baroku a rokoku přišel návrat k jednoduchosti. Klasicismus se znovu inspiroval antickým Řeckem a Římem, a tak se ideálem stala přirozená elegance místo přehnaného zdobení. Přepudrované obličeje, obrovské paruky i těžké líčení pomalu mizely a do popředí se dostala střídmost.

Ideálem ženské krásy byla jemná světlá pleť, přirozené rysy, štíhlá postava a jednoduché účesy inspirované antikou. Vlasy se nosily volněji, často stažené do drdolu nebo ozdobené stuhou či drobnými květinami. Líčení bylo velmi decentní, jen lehce zvýrazněné tváře nebo rty, protože největší předností měla být přirozená krása.

Také muži opouštěli napudrované paruky a začali nosit vlastní kratší vlasy. V módě byl upravený vzhled, čistě oholená tvář nebo jemně zastřižené licousy. Důležitější než okázalost byla elegance, vzdělání a kultivované vystupování.

Klasicismus ukázal, že krása nemusí být schovaná pod vrstvami pudru ani kilovými parukami. Méně bylo najednou více a právě jednoduchost se stala novým symbolem vytříbeného vkusu.

Secese cca 1890–1914

Secese přinesla úplně nový pohled na krásu. Pryč byla strohost klasicismu, na scénu se vrátily jemné křivky, romantika a inspirace přírodou. Ideálem se stala žena působící elegantně, tajemně a téměř jako umělecké dílo. Krása už nebyla jen o vzhledu, ale také o celkovém dojmu, půvabu a stylu.

Ženským ideálem byla štíhlá postava se zvýrazněným pasem, dlouhý krk, jemné rysy a bohaté dlouhé vlasy. Účesy byly plné vln, drdolů a ozdob inspirovaných květinami, listy nebo motýly. Líčení zůstávalo spíše nenápadné – cílem bylo působit svěže a přirozeně, ne přehnaně nalíčeně. Velkou roli hrály také šperky, které často připomínaly rostliny, květy nebo vážky.

Muži dávali přednost upravenému a elegantnímu vzhledu. Oblíbené byly pečlivě zastřižené kníry, upravené vlasy a kvalitně ušité obleky. Krása se spojovala s noblesou, dobrým vkusem a společenským vystupováním.

Secese oslavovala harmonii mezi člověkem a přírodou. Květiny, jemné linie a elegance se promítaly nejen do architektury a umění, ale také do módy a ideálů krásy. Poprvé se také začala více rozvíjet kosmetika a péče o pleť jako běžná součást každodenního života.

První světová válka cca 1914–1918

S příchodem první světové války šla móda i ideály krásy stranou. Luxus vystřídala praktičnost a lidé řešili hlavně to, co bylo opravdu potřeba. Přesto touha vypadat upraveně nezmizela – naopak. Pro mnoho žen představovala péče o vzhled způsob, jak si i v těžkých časech zachovat pocit normálnosti.

Ideálem ženské krásy byla přirozenost. Dlouhé honosné šaty vystřídaly jednodušší střihy, protože ženy čím dál častěji pracovaly v továrnách, nemocnicích nebo zastávaly práce, které dříve vykonávali muži. Účesy se postupně zkracovaly a byly praktičtější. Líčení zůstávalo velmi střídmé, ale rtěnka nebo jemný pudr byly pro mnohé ženy malým symbolem ženskosti i v době války.

Muži nosili krátké vlasy a u vojáků byly běžné i oholené tváře nebo krátké kníry. Dlouhé vousy ustoupily hlavně z praktických důvodů – překážely při nošení plynových masek. Upravený vzhled byl stále považován za známku disciplíny a důstojnosti.

První světová válka ukázala, že ideály krásy dokáže změnit i samotná historie. Okázalost ustoupila do pozadí a největší hodnotou se stala přirozenost, praktičnost a schopnost přizpůsobit se nové době.

První republika cca 1918–1938

První republika bývá právem označována za jedno z nejelegantnějších období našich dějin. Krása byla symbolem upravenosti, vkusu a sebevědomí. Velký vliv měla Paříž, filmové hvězdy i české herečky, které udávaly módní trendy. Lidé si zakládali na tom, aby působili reprezentativně, a upravený vzhled byl běžnou součástí každodenního života.

Ideálem ženské krásy byla štíhlá postava, jemné rysy, upravené obočí a pečlivě učesané vlasy. Ve dvacátých letech byly módní krátké mikádo a chlapecký styl, zatímco ve třicátých letech se vrátily jemné vlny, delší vlasy a výraznější ženskost. Oblíbené byly červené rtěnky, decentní líčení očí a dokonale upravené nehty.

Muži byli obdivováni pro elegantní vzhled, upravené vlasy a dobře padnoucí oblek. Typický gentleman téměř nikdy nevyšel bez klobouku a pečlivě uvázané kravaty. Knír byl stále oblíbeným doplňkem a upravený vzhled byl známkou slušnosti i společenského postavení.

První republika ukázala, že skutečná elegance nestojí na přehnaném zdobení, ale na vkusu, kvalitě a upravenosti. Dodnes je právě toto období považováno za jednu z nejstylovějších kapitol české historie. 

Druhá světová válka cca 1939–1945

Druhá světová válka změnila každodenní život úplně všech. Oblečení, kosmetika i kadeřnictví byly často nedostatkovým zbožím, přesto se lidé svého vzhledu nevzdávali. Péče o sebe byla pro mnoho žen i mužů symbolem naděje, důstojnosti a víry, že jednou bude zase lépe.

Ideálem ženské krásy byla upravená, přirozeně působící žena. Móda se přizpůsobila válečné době – sukně byly kratší, střihy jednodušší a vše muselo vydržet co nejdéle. Když chyběly punčochy, ženy si na nohy malovaly čáru, aby vytvořily iluzi švu. Rtěnka se stala symbolem ženskosti a odvahy, a i v těžkých časech si ji mnoho žen neodpustilo. Vlasy se nosily upravené v loknách nebo prakticky stažené.

Muži dávali přednost krátkým vlasům a upravené tváři. U vojáků byl vzhled především otázkou praktičnosti, zatímco v civilu zůstával symbolem slušnosti a respektu. I přes nedostatek se lidé snažili vypadat co nejlépe s tím, co měli k dispozici.

Druhá světová válka ukázala, že krása není jen o luxusu nebo drahé kosmetice. Někdy stačila upravená košile, učesané vlasy nebo trochu rtěnky, aby si člověk připomněl, že i v těch nejtěžších časech může zůstat sám sebou.

Socialismus (cca 1948–1989)

1. etapa – Poválečná léta (1948–1960)

Po válce nebylo moc z čeho vybírat, ale ženy se nevzdávaly. Ideálem krásy byla upravená, pracovitá žena, která zvládala zaměstnání, domácnost i rodinu. Luxusní kosmetika byla vzácností, a tak se používalo hlavně to, co bylo dostupné. Jemná rtěnka, pudr a pečlivě učesané vlasy často úplně stačily. Muži nosili krátké vlasy, byli většinou hladce oholení nebo měli nenápadný knír. Krása už nebyla o přepychu, ale o čistotě, upravenosti a slušném vzhledu.

2. etapa – 60. a 70. léta

Společnost se začala pomalu otevírat světu a s ní i móda. Ženy obdivovaly filmové hvězdy, nosily kratší sukně, výraznější účesy a objevovalo se i odvážnější líčení. Trvalá se stala téměř povinnou výbavou kadeřnictví a barevné oční stíny nebo výraznější rtěnky byly velkým hitem. Muži nechávali narůst delší vlasy, kníry nebo kotlety a inspirovali se hudebníky i herci ze Západu. Kdo měl kvalitní parfém nebo kosmetiku z Tuzexu, byl téměř celebritou.

3. etapa – Normalizace a konec 80. let

V osmdesátých letech už byly západní trendy cítit na každém kroku, i když se k nim lidé dostávali různě složitě. Frčely trvalé, natupírované účesy, široká ramena, výrazné líčení, barevné oční stíny i jasně červené rtěnky. Muži nosili delší vlasy, kníry a začínali se inspirovat hudebními hvězdami nebo televizními seriály. Krása se pomalu stávala způsobem, jak vyjádřit vlastní styl a osobnost. Sametová revoluce pak otevřela dveře úplně novému světu, ve kterém se ideály krásy začaly měnit rychleji než kdykoliv předtím.