Jak kráčíme evolucí – KURIOZITY A BIZARNOSTI

Historie není jen o válkách, králích a velkých objevech. Každá doba měla i své zvláštnosti, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Od podivných zákonů a bizarních zvyků přes nečekané vynálezy až po každodenní věci, které by nám dnes připadaly naprosto neuvěřitelné. Pojďme se podívat na kuriozity a bizarnosti, které dělají každou epochu jedinečnou.

MEZOPOTÁMIE (cca 3000–539 př. n. l.)

V Mezopotámii se mzda často nevyplácela penězi, ale pivem. A nešlo o žádnou odměnu po práci – pivo patřilo k běžné součásti jídelníčku a dostávali ho dělníci, úředníci i stavitelé jako součást výplaty.

Nemoci si lidé často vysvětlovali působením zlých duchů. Lékaři proto nejen míchali léčivé směsi, ale zároveň pronášeli zaklínadla a prováděli rituály, aby z těla vyhnali démony. Medicína a magie tehdy tvořily nerozlučnou dvojici.

Psalo se do vlhkých hliněných destiček, které se po usušení nebo vypálení zachovaly až dodnes. Díky nim dnes víme, že se řešily dluhy, smlouvy, recepty i obyčejné nákupy.

Mezopotámie zkrátka dokazuje, že když jsi dostal výplatu v pivu a doktor při léčbě odháněl démony, byl to prostě úplně normální pracovní den.

EGYPT (cca 3000–30 př. n. l.)

Egypťané milovali kočky natolik, že jejich zabití mohlo člověka stát život – i kdyby šlo o nehodu. Když domácí kočka uhynula, rodina si na znamení smutku často oholila obočí a truchlila, jako by přišla o blízkého příbuzného.

Mumifikovali nejen lidi, ale také zvířata. Do posmrtného života tak odcházely kočky, psi, opice, krokodýli, ibisové nebo dokonce býci. Některá zvířata byla považována za posvátná a dostávala téměř stejnou péči jako lidé.

Egypťané si potrpěli i na vzhled. Muži i ženy nosili paruky, líčili si oči a používali voňavé masti, které se na hlavě pomalu rozpouštěly a během dne příjemně voněly.

Když se v jedné civilizaci smutní po kočce, mumifikuje krokodýl a parfém se nosí rovnou na hlavě, je jasné, že nuda tam rozhodně nebyla.

ŘECKO (cca 1100–146 př. n. l.)

Řekové pořádali olympijské hry úplně nazí. Nebylo to kvůli senzaci, ale kvůli oslavě těla, síly a krásy. Pro dnešního diváka by to byl asi trochu jiný sportovní přenos než obvykle.

V Athénách se při hlasování používaly střepy z hliněných nádob. Právě na ně občané psali jméno člověka, kterého chtěli poslat do vyhnanství. Takže když se někomu řeklo, že "má střep", nebyla to úplně dobrá zpráva.

Řekové měli také věštírny, kam lidé chodili pro rady od bohů. Nejznámější byla věštírna v Delfách, kde kněžka Pýthie pronášela odpovědi, které si lidé často museli vyložit sami. Bohové zjevně milovali tajemné formulace.

Řecko zkrátka umělo spojit nahé sportovce, politiku na střepy a věštbu, které člověk rozuměl často až ve chvíli, kdy už bylo pozdě.

ŘÍM (cca 753 př. n. l. – 476 n. l.)

Římané používali k praní oblečení lidskou moč. Obsahovala čpavek, který dobře odstraňoval nečistoty, a proto se moč sbírala do veřejných nádob. Dokonce z ní stát vybíral i daň.

Veřejné záchody byly běžnou součástí měst a lidé na nich seděli vedle sebe bez jakéhokoli soukromí. Místo toaletního papíru sloužila houba na tyči, která se po použití opláchla a čekala na dalšího návštěvníka.

Římané si pochutnávali i na rybí omáčce zvané garum. Vyráběla se několik měsíců kvašením rybích vnitřností na slunci a patřila mezi nejoblíbenější dochucovadla celé říše.

Když se pere v moči, na záchodě sedí celá parta pohromadě a nejlepší omáčka vzniká z kvašených rybích vnitřností, člověk si dnešní civilizace začne vážit o něco víc.

KELTOVÉ (cca 500 př. n. l. – 43 n. l.)

Keltové věřili, že useknutá hlava nepřítele ukrývá jeho sílu a duši. Proto si významní válečníci odnášeli hlavy poražených jako trofeje a někdy je vystavovali u svých domů nebo svatyní.

Velkou úctu měli také ke jmelí. Druidové ho sklízeli z dubů zlatým srpem při slavnostních obřadech a připisovali mu téměř zázračnou moc. Věřilo se, že přináší ochranu, plodnost i štěstí.

Nejdůležitějším svátkem byl Beltain. Lidé zapalovali obrovské ohně, mezi nimi procházela stáda i lidé a věřilo se, že oheň očistí, ochrání a přinese úrodu i zdraví na další rok.

Když se sbírá jmelí zlatým srpem, přes oheň se žene dobytek a doma visí trofej z poslední bitvy, je jasné, že Keltové rozhodně nebyli nudní.

GERMÁNI (cca 100 př. n. l. – 800 n. l.)

Germáni věřili, že bohové dokážou promlouvat prostřednictvím koní. Před důležitými rozhodnutími proto sledovali jejich chování, řehtání i způsob chůze a podle toho věštili budoucnost.

Do bažin často ukládali cenné zbraně, šperky nebo jiné dary jako obětiny bohům. Archeologové v nich dodnes nacházejí překvapivě zachovalé poklady, které tam zůstaly stovky let.

Velkou úctu měli také k posvátným hájům. Mnoho obřadů se neodehrávalo v chrámech, ale pod širým nebem mezi stromy, které považovali za posvátné místo setkávání lidí i bohů.

Když ti budoucnost předpovídá kůň, dary končí v bažině a chrám nahrazuje les, člověk rychle pochopí, že Germáni měli svůj vlastní pohled na svět.

SLOVANÉ (cca 500–1000 n. l.)

Slované věřili, že svět kolem nich obývají nejrůznější nadpřirozené bytosti. Vodníci, rusalky, polednice nebo domoví duchové nebyli jen strašidelné příběhy, ale součást každodenního života. Lidé se je snažili usmířit dary nebo se před nimi chránit různými rituály.

Velký význam měly také ohně a oslavy spojené s přírodou. Během letního slunovratu se přeskakovaly ohně, hledal se bájný květ kapradí a věřilo se, že právě tuto noc mají kouzla i příroda největší sílu.

Domovy chránily amulety, vyřezávané symboly i různé ochranné předměty, které měly odhánět zlé síly a přinášet rodině štěstí.

Když se večer hledá květ kapradí, vodník není jen pohádka a pro jistotu máš u dveří ochranný amulet, víš, že jsi u Slovanů.

ROMÁNSKÁ DOBA (cca 1000–1250 n. l.)

Ve středověku nebyla všechna obvinění řešena důkazy. Pokud chyběli svědci, mohl o vině rozhodnout takzvaný Boží soud. Obviněný musel například nést rozžhavené železo nebo ponořit ruku do vroucí vody. Když se rána dobře hojila, považovalo se to za důkaz neviny.

Lidé věřili v obrovskou moc ostatků svatých. Relikvie se uchovávaly v kostelech, putovalo se za nimi přes půl Evropy a některé chrámy se díky nim staly významnými poutními místy.

Jen málokdo uměl číst a psát. Obrázky, sochy a nástěnné malby proto často nahrazovaly knihy a vyprávěly biblické příběhy i lidem, kteří nikdy nedrželi knihu v ruce.

Když o tvé vině rozhoduje rozžhavené železo, za kostí svatého se putuje stovky kilometrů a obrázky nahrazují knihy, jsi v románské době.

GOTIKA (cca 1250–1500 n. l.)

Ve středověkých městech se občas skutečně soudila i zvířata. Prasata, krysy nebo kohouti mohla stanout před soudem, dostat obhájce a v krajních případech být odsouzena stejně jako člověk.

Evropu několikrát zachvátila takzvaná taneční mánie. Skupiny lidí bez zjevné příčiny tančily celé hodiny nebo dny, dokud nepadly vyčerpáním. Dodnes se historici přou, co tento zvláštní jev způsobovalo.

Velkou roli hrály také chrliče na kostelech. Nešlo jen o ozdobu – odváděly dešťovou vodu od zdí a zároveň měly svým děsivým vzhledem symbolicky odhánět zlé síly.

Když před soudem stojí prase, celé město tančí až do vyčerpání a kostel hlídají kamenné příšery, je jasné, že gotika uměla překvapit.

RENESANCE (cca 1500–1600 n. l.)

Renesanční Evropa propadla alchymii. Mnozí učenci i panovníci věřili, že lze vyrobit kámen mudrců, proměnit obyčejné kovy ve zlato nebo objevit elixír věčného mládí. Místo pohádkových pokladů ale alchymie nakonec přispěla k rozvoji chemie.

Lékaři začali mnohem podrobněji zkoumat lidské tělo. Anatomické pitvy pomohly opravit řadu omylů, kterým se věřilo po staletí, a položily základy moderní medicíny.

Oblíbená byla také bílá pleť. Některé ženy proto používaly líčidla s obsahem olova, aniž tušily, že si pomalu poškozují zdraví.

Když se hledá recept na výrobu zlata, lékaři pitvají lidské tělo a krása se měří podle co nejbělejší tváře, renesance rozhodně neztrácela fantazii.

BAROKO (cca 1600–1750 n. l.)

Bohatí lidé nosili obrovské napudrované paruky, které se staly symbolem společenského postavení. Jejich údržba ale nebyla jednoduchá – paruky přitahovaly blechy i vši, a proto se často parfémovaly nebo ukládaly do speciálních krabic.

Na tvář se lepila malá hedvábná znaménka, takzvané mušky. Původně zakrývaly jizvy po neštovicích, brzy se z nich ale stal módní doplněk a jejich umístění mohlo dokonce naznačovat koketování.

Šlechta si potrpěla na okázalost téměř ve všem. Čím honosnější oděv, vyšší paruka nebo bohatší hostina, tím větší obdiv měla vzbudit.

Když je největší starostí výška paruky, správně nalepená muška a dostatek pudru, člověk snadno pochopí, proč bylo baroko nepřehlédnutelné.

ROKOKO (cca 1750–1790 n. l.)

V době rokoka se účesy měnily v malá umělecká díla. Dámy nosily paruky vysoké desítky centimetrů, které zdobily peří, květiny, ovoce nebo dokonce zmenšené modely lodí. Jejich úprava trvala celé hodiny a účes se často nosil několik dní.

Móda byla natolik výstřední, že některé ženy spaly téměř vsedě, aby si složitě vytvořený účes přes noc neponičily. Péče o vlasy tak občas zabrala víc času než běžný denní program.

Oblíbené byly také vějíře, které nesloužily jen k ovívání. Existovala dokonce společenská pravidla, podle nichž se jejich pohyby daly využít k nenápadnému flirtování nebo předávání vzkazů.

Když se kvůli účesu spí vsedě a vějíř zvládne říct víc než celá konverzace, rokoko se rozhodně nezapře.

KLASICISMUS (cca 1790–1900 n. l.)

Na konci 18. století se začalo očkovat proti pravým neštovicím. Pro mnoho lidí to byla šokující novinka a kolem očkování se šířily nejrůznější fámy. Někteří dokonce věřili, že po očkování člověku narostou kravské rohy nebo se začne měnit v krávu.

Objev elektřiny vyvolával obrovský úžas. Veřejné pokusy s elektrickými výboji přitahovaly davy zvědavců a lidé sledovali, jak elektřina rozhýbe svaly mrtvých zvířat. Pro tehdejší publikum to byla téměř kouzelnická show.

V této době se také rozšířily hromosvody. Přesto se našli lidé, kteří se báli, že zasahují do Boží vůle a jejich používání odmítali.

Když se lidé bojí, že po očkování dostanou kravské rohy, a elektřina vypadá jako kouzlo, je jasné, že klasicismus přinesl opravdu zvláštní dobu.

SECSESE (cca 1900–1914)

Na přelomu století propukla doslova květinová horečka. Rostlinné motivy zdobily domy, nábytek, šperky, oblečení i nádobí. Zdálo se, že bez květů, listů nebo motýlů se neobejde téměř nic.

Velkou senzací se stal rentgen. Lidé byli novým objevem natolik fascinováni, že si nechávali pořizovat rentgenové snímky jen ze zvědavosti. Nikdo tehdy netušil, jak nebezpečné může být časté vystavení záření.

Do módy se dostaly také obrovské klobouky zdobené peřím exotických ptáků. Kvůli této módě byly některé druhy ptáků loveny v takovém množství, že jim hrozilo vyhubení.

Když každý předmět kvete, rentgen je společenská atrakce a klobouk připomíná ptačí rezervaci, secese se prostě nedá přehlédnout.

1. SVĚTOVÁ VÁLKA (1914–1918)

Během války se začal masově používat náramkový náramkové hodinky. Do té doby nosila většina mužů kapesní hodinky, ale v zákopech bylo mnohem praktičtější mít čas přímo na zápěstí. To, co vzniklo z nutnosti, se po válce stalo módním hitem.

Kvůli nedostatku surovin se lidé učili nahrazovat téměř všechno. Káva se vyráběla z čekanky nebo praženého obilí, máslo mělo náhražky a z běžných potravin se snažilo využít úplně všechno. Nouze často vedla k překvapivé vynalézavosti.

Válečné plakáty a propaganda byly všude. Státy přesvědčovaly obyvatele, aby šetřili jídlem, sbírali kov, kupovali válečné dluhopisy nebo podporovali vojáky. Poprvé se ukázalo, jak silně dokáže obraz a reklama ovlivňovat celé společnosti.

Když se z kapesních hodinek stanou náramkové, z kávy čekanka a plakáty mluví skoro na každém rohu, je jasné, že válka změnila mnohem víc než jen bojiště.

PRVNÍ REPUBLIKA (1918–1938)

V první republice se začaly objevovat první automaty na kondomy. Stály na ulicích nebo ve veřejných budovách a i když dnes působí nenápadně, tehdy šlo o poměrně odvážnou novinku.

Obrovskou popularitu získaly spiritistické seance. Lidé se scházeli, aby pomocí médií komunikovali s duchy zemřelých. Někteří tomu bezmezně věřili, jiní to považovali za společenskou zábavu.

Ve velkých městech se pořádaly taneční maratony, při kterých páry tančily desítky hodin téměř bez přestávky. Vítězové si odnášeli peněžní odměny, ale mnozí soutěž končili naprostým vyčerpáním.

Když si kondom koupíš z automatu, večer jdeš mluvit s duchy a o víkendu tancuješ, dokud nepadneš únavou, první republika rozhodně uměla překvapit.

2. SVĚTOVÁ VÁLKA (1939–1945)

V Británii vznikla falešná letiště, města i celé vojenské základny. Z překližky, plátna a nafukovacích maket se stavěly kulisy, které měly zmást nepřátelské piloty a odvést bombardování jinam.

Kvůli přísnému zatemnění nesmělo po setmění z domů unikat ani malé světlo. Okna se zakrývala tmavými závěsy a za porušení pravidel hrozily pokuty. Večer tak mnohá města doslova zmizela ve tmě.

Obrovský rozmach zažil černý trh. Lidé tajně směňovali jídlo, cigarety, látky nebo jiné nedostatkové zboží a často se právě tam dalo sehnat to, co v běžných obchodech chybělo.

Když se města po setmění schovají do tmy, letiště jsou jen povedená kulisa a nejlepší obchod probíhá načerno, víš, že žiješ v době, která psala jedny z nejpodivnějších kapitol historie.

KOMUNISMUS (1948–1989)

1. etapa – 1948–1960

V Československu se zkoušelo pěstovat citrusy i bavlník, aby byla země co nejvíce soběstačná. Některé pokusy ale skončily spíš úsměvně než úspěšně.

Na některé výrobky se stály několikahodinové fronty. Nezřídka se lidé postavili do řady, aniž věděli, co se vlastně prodává. Prostě věděli, že když je fronta, bude to něco vzácného.

2. etapa – 60. a 70. léta

Tuzex připomínal obchod z jiného světa. Džíny, žvýkačky nebo západní elektronika byly dostupné jen za bony, a tak kolem prodejen běžně postávali veksláci, kteří je nabízeli šeptem kolemjdoucím.

V roce 1977 se v Československu prodávalo kubánské citrusové ovoce, které lidé často kupovali hlavně proto, že jiné prostě nebylo. Pomeranče nebo banány byly sváteční událostí.

3. etapa – 80. léta

Barevná céčka způsobila doslova sběratelské šílenství. Děti je měnily jako cenný poklad, přestože původně šlo jen o obyčejné plastové spojky do záclon.

Obrovský úspěch měly také videokazety s filmy kopírovanými tolikrát, že obraz připomínal spíš stínové divadlo. Přesto se na ně stály fronty a víkend bez videa byl skoro promarněný.

Když se banány shánějí jako vzácný poklad, bony mají větší cenu než peníze a z obyčejných céček se stane největší dětská měna, je jasné, že komunismus psal vlastní pravidla každodenního života.