Jak kráčíme evolucí – MÓDA A OBLÉKÁNÍ

Oblečení nikdy nesloužilo jen k ochraně před zimou nebo sluncem. Už od prvních civilizací vypovídalo o společenském postavení, bohatství, povolání i kultuře. Móda se během staletí neustále proměňovala – od jednoduchých lněných oděvů přes honosné šaty královských dvorů až po dnešní rozmanitý svět stylů, ve kterém si každý může najít ten svůj. Pojďme se podívat, jak se móda a oblékání vyvíjely od starověké Mezopotámie až po současnost.

Mezopotámie cca 3500–539 př. n. l.

První civilizace, první města… a překvapivě i první móda. Oblečení už tehdy nesloužilo jen jako ochrana před počasím, ale také ukazovalo společenské postavení, bohatství i význam člověka ve společnosti. Čím vyšší postavení, tím kvalitnější látky, více ozdob a propracovanější vzhled.

Nejčastěji se nosilo oblečení z ovčí vlny, protože len se v Mezopotámii rozšířil až později. Ženy oblékaly dlouhé šaty nebo sukně s bohatě řasenými okraji, zatímco muži nosili krátké suknice nebo dlouhé pláště podle svého postavení. Králové, kněží a šlechta si mohli dovolit jemnější látky, barevné výšivky i zdobené lemy, zatímco obyčejní lidé nosili jednodušší oděvy.

Velkou roli hrály také šperky. Náhrdelníky, náramky, prsteny, náušnice i čelenky ze zlata, stříbra a drahých kamenů byly symbolem bohatství a prestiže. Oblíbený byl lapis lazuli, karneol nebo achát, které se dovážely z dalekých zemí. Oblečení doplňovaly kožené sandály, i když mnoho lidí chodilo běžně bosky.

Móda v Mezopotámii tak položila úplně první základy oblékání jako prostředku sebevyjádření. Už tehdy totiž platilo, že šaty dokázaly prozradit o člověku víc než jen to, odkud pochází.

Egypt cca 3000–30 př. n. l.

Egypťané si na oblékání opravdu potrpěli. Oblečení nebylo jen ochranou před horkým sluncem, ale také ukázkou společenského postavení, bohatství i dobrého vkusu. Díky teplému podnebí se nejčastěji nosil lehký len, který byl příjemný, vzdušný a stal se typickým materiálem starověkého Egypta.

Ženy nosily dlouhé přiléhavé šaty na ramínka, které postupně získávaly jemné řasení a zdobení. Muži oblékali krátké suknice, později i dlouhé pláště nebo tuniky. Čím významnější člověk byl, tím jemnější látku, bohatší výšivky a více ozdob si mohl dovolit. Faraoni a šlechta nosili oděvy z nejkvalitnějšího lnu doplněné zlatými prvky.

Velkou součástí egyptské módy byly šperky. Zlaté náhrdelníky, náramky, prsteny, náušnice i široké zdobené límce nosily ženy i muži. Oblíbené byly drahé kameny jako tyrkys, lapis lazuli nebo karneol. Chybět nesměly ani sandály z papyru nebo kůže, i když doma nebo při běžné práci lidé často chodili bosí.

Egypťané zkrátka dokázali spojit eleganci s praktičností. Jejich oděvy byly jednoduché, ale propracované, a dodnes patří mezi nejikoničtější módu starověkého světa.

Řecko cca 1200–146 př. n. l.

Řecké oblékání bylo oproti Egyptu volnější a hodně pracovalo s látkou samotnou. Žádné složité střihy, zipy ani knoflíky – základ tvořily obdélníky látky, které se omotávaly, skládaly, spínaly a řasily přímo na těle. Jednoduché? Ano. Ale když se to umělo, vypadalo to sakra dobře.

Ženy nosily hlavně peplos nebo chitón, tedy dlouhé splývavé oděvy sepnuté na ramenou a převázané páskem. Muži nosili kratší chitón, při slavnostech nebo na veřejnosti přes něj přehazovali himation, takový větší plášť. Oblečení ukazovalo nejen postavení, ale i vkus – důležité bylo, jak látka padala, jak byla nařasená a z jakého materiálu byla vyrobená.

Nejčastěji se používala vlna a len, u bohatších vrstev i jemnější a barevnější látky. Barvy nebyly jen bílé, jak si často představujeme podle soch. Řekové měli rádi i červenou, žlutou, fialovou nebo modrou, jen se nám z původních barev moc nedochovalo. Takže žádná nudná bílá párty, spíš slušně barevný antický šatník.

Boty tvořily hlavně kožené sandály, ale doma nebo při práci lidé často chodili bosí. Šperky nosily hlavně ženy – náušnice, náramky, spony, čelenky nebo náhrdelníky. Řecká móda byla krásná právě v jednoduchosti. Nepotřebovala tunu ozdob, stačilo pár metrů látky, dobré řasení a člověk vypadal jako z mramorové sochy.

Řím cca 753 př. n. l. – 476 n. l.

Římané převzali základy oblékání od Řeků, ale přidali vlastní styl, eleganci a hlavně důraz na společenské postavení. Oblečení totiž na první pohled prozradilo, jestli jste obyčejný občan, voják, obchodník nebo významný senátor. Móda byla součástí každodenního života a Římané si na ní opravdu zakládali.

Ženy nosily dlouhé tuniky a přes ně bohatě řasenou stolu, která byla symbolem vdané ženy. Při slavnostních příležitostech si přes ramena přehazovaly plášť zvaný palla. Muži oblékali tuniku a při významných událostech také slavnou tógu. Tu však nesměl nosit každý – byla výsadou římských občanů a její barva nebo lem často prozrazovaly společenské postavení. Senátoři měli například purpurový pruh, zatímco císaři nosili tógy téměř celé purpurové.

Nejčastěji se používala vlna a len, bohatší vrstvy si dopřávaly také hedvábí dovážené z Číny nebo jemnou bavlnu z Egypta. Oblíbené byly výrazné barvy, především červená, zelená, modrá nebo vzácná purpurová, která patřila k nejdražším barvivům své doby.

Módu doplňovaly kožené sandály, opasky a množství šperků. Ženy nosily náhrdelníky, náramky, prsteny i zdobené spony do vlasů, muži často pečetní prsteny jako symbol svého postavení. Římané zkrátka věřili, že dobře oblečený člověk budí respekt. A podle toho také jejich šatník vypadal.

Keltové cca 800 př. n. l. – 400 n. l.

Keltové byli zruční řemeslníci a bylo to znát i na jejich oblečení. Nešlo jen o to zahřát se, ale také ukázat příslušnost ke kmeni, společenské postavení nebo bohatství. Oblečení si vyráběli převážně z vlny a lnu a nechyběly ani pestré barvy, kostky nebo pruhy, které byly pro Kelty typické.

Ženy nosily dlouhé šaty doplněné pláštěm sepnutým ozdobnou sponou. Muži oblékali tuniky, kalhoty a přes ramena si přehazovali vlněné pláště. Právě kalhoty byly jednou z věcí, kterou později převzali i Římané. Oblečení doplňovaly opasky, kožené boty a bohaté šperky ze zlata, bronzu nebo stříbra. Typickým symbolem byl kovový nákrčník zvaný torques.

Germáni cca 500 př. n. l. – 500 n. l.

Germáni dávali přednost hlavně praktičnosti. Jejich oděvy musely vydržet chladnější podnebí i náročný život. Nejčastěji nosili oblečení z vlny, lnu a zvířecích kůží. Ženy oblékaly dlouhé šaty převázané páskem a přes ramena si přehazovaly pláště sepnuté kovovou sponou. Muži nosili tuniky, kalhoty a kožešinové pláště, které je chránily před zimou.

Barvy pocházely z přírodních barviv a oblíbené byly odstíny hnědé, zelené, modré nebo červené. Šperky nebyly jen ozdobou, ale často také symbolem postavení nebo rodinného majetku. Nechyběly spony, náramky, prsteny ani přezky s bohatou výzdobou.

Slované cca 500–1000 n.l

Slované si zakládali na jednoduchém, ale praktickém oblečení. Většina oděvů se vyráběla doma z lnu, konopí nebo vlny. Ženy nosily dlouhé lněné šaty doplněné zástěrou, páskem a podle příležitosti také vyšívaným pláštěm. Muži oblékali dlouhé košile, kalhoty a jednoduché pláště, které je chránily před nepříznivým počasím.

Oblečení bývalo zdobené výšivkami, které často neměly jen dekorativní význam, ale podle tehdejších představ měly svého nositele chránit před zlými silami. Ženy rády nosily korále z jantaru nebo skleněných korálků, náušnice i kovové spony. Obuv tvořily hlavně kožené střevíce nebo vysoké boty, i když doma a v létě lidé často chodili bosí.

Slovanská móda nebyla okázalá, ale byla promyšlená. Každý kus oblečení měl svůj účel a zároveň ukazoval, odkud člověk pochází, jaké má postavení i jak šikovné ruce ho vyrobily.

Románská doba cca 1000–1250

V románské době začala móda stále více odrážet společenské postavení. Oblečení bylo jednodušší než v pozdějších staletích, ale už na první pohled bylo poznat, kdo je šlechtic, duchovní nebo obyčejný rolník. Většina lidí nosila oděvy hlavně z vlny a lnu, zatímco bohatší vrstvy si mohly dovolit jemnější látky, kožešiny nebo hedvábí dovážené z dalekých zemí.

Ženy nosily dlouhé šaty s dlouhými rukávy, převázané páskem. Přes ně oblékaly pláště sepnuté ozdobnou sponou a vdané ženy si zakrývaly vlasy závojem nebo čepcem. Muži nosili tuniky sahající ke kolenům nebo až ke kotníkům, kalhoty a pláště. Oděvy byly volnější a pohodlnější než ve starověku, přesto si šlechta potrpěla na kvalitní materiály a bohaté zdobení.

Barvy oblečení se lišily podle majetku. Chudí lidé nosili převážně přírodní odstíny hnědé, šedé nebo béžové, zatímco bohatší si mohli dovolit červenou, modrou nebo zelenou, jejichž barvení bylo nákladné. Oblečení doplňovaly kožené opasky, jednoduché boty a šperky, které byly výsadou především vyšších vrstev.

Románská móda byla sice střídmá, ale položila základy středověkého oblékání. Praktické oděvy se postupně začaly měnit v symbol společenského postavení a právě od této doby začínala móda hrát stále větší roli v tom, jak člověk působil na své okolí.

Gotika cca 1250–1500

V období gotiky se móda stala mnohem propracovanější a začala jasně ukazovat společenské postavení. Oblečení už nesloužilo jen k ochraně před počasím, ale také k tomu, aby bylo na první pohled vidět, kdo je šlechtic, měšťan nebo obyčejný rolník. Šlechta se doslova předháněla v kvalitě látek, střizích i zdobení.

Ženy nosily dlouhé přiléhavé šaty se zvýrazněným pasem, širokými sukněmi a dlouhými rukávy. Oblíbené byly vlečky, bohaté výšivky a vysoké čepce nebo závoje. Muži oblékali kratší tuniky, přiléhavé nohavice a kabátce, které postupně stále více kopírovaly postavu. Móda se stávala odvážnější a střihy propracovanější než v předchozích obdobích.

Nejčastěji se používal len a vlna, bohatí si však dopřávali hedvábí, samet nebo kožešiny. Oblíbené byly syté barvy, především červená, modrá, zelená nebo purpurová, jejichž výroba byla drahá a představovala symbol bohatství. Oblečení doplňovaly opasky, zdobené boty, rukavice, šperky i ozdobné spony.

Gotická móda byla elegantní, nápadná a plná detailů. Čím vyšší postavení člověk měl, tím honosnější oděv si mohl dovolit. Už tehdy totiž platilo, že šaty dělají člověka – a ve středověku to bylo vidět doslova na první pohled.

Renesance cca 1400–1600

Renesance přinesla do módy návrat k eleganci, kvalitním materiálům a důrazu na lidskou postavu. Oblečení se stalo symbolem bohatství, vzdělanosti i společenského postavení. Inspirovalo se antickým Řeckem a Římem, ale zároveň přinášelo nové střihy, luxusní látky a stále propracovanější detaily.

Ženy nosily dlouhé šaty se zvýrazněným pasem, hlubšími výstřihy a bohatými rukávy, které se často daly odepnout nebo vyměnit. Nechyběly korzety, široké sukně ani jemné krajky. Muži oblékali krátké kabátce, přiléhavé kalhoty, pláště a košile s nabíranými rukávy. Oblečení bylo šité přesně na míru a čím významnější člověk byl, tím honosnější šatník vlastnil.

Velké oblibě se těšily samet, hedvábí, brokát i jemné plátno. Bohaté výšivky zlatou nebo stříbrnou nití byly známkou luxusu a šlechtického původu. Oblíbené byly syté barvy jako červená, tmavě modrá, zelená nebo purpurová, které si mohli dovolit především nejbohatší vrstvy.

Renesanční móda byla oslavou elegance a vkusu. Každý detail měl své místo a oblečení už nebylo jen praktickou součástí života, ale také způsobem, jak dát světu najevo své postavení, bohatství i osobní styl.

Baroko cca 1600–1750

Baroko přineslo do módy pořádnou dávku okázalosti. Čím bohatší a honosnější oblečení člověk měl, tím větší obdiv budil. Šlechtické dvory udávaly módní trendy celé Evropě a právě v této době se oblečení stalo jedním z nejvýraznějších symbolů společenského postavení.

Ženy nosily široké šaty s pevnými korzety, hlubokými výstřihy a bohatými sukněmi. Nechyběly krajky, výšivky, mašle ani drahé šperky. Muži oblékali dlouhé kabáty, vesty, krátké kalhoty ke kolenům a hedvábné punčochy. Typickým znakem byly také velké kudrnaté paruky, které nosili nejen šlechtici, ale postupně se staly symbolem celé vyšší společnosti.

Nejoblíbenějšími materiály byly hedvábí, samet, brokát a krajky zdobené zlatou nebo stříbrnou nití. Oblečení hrálo všemi barvami – oblíbená byla červená, modrá, zelená i zlatá. Čím více látek, ozdob a detailů, tím větší prestiž jejich majitel získával.

Barokní móda rozhodně neznala slovo střídmost. Všechno mělo být velkolepé, luxusní a nepřehlédnutelné. Když už člověk vstoupil do sálu, měl být vidět na první pohled – a přesně to baroko umělo dokonale.

Rokoko cca 1715–1790

Móda se stala doslova přehlídkou luxusu, elegance a fantazie. Oblečení bylo čím dál zdobnější, lehčí a plné detailů. Šlechtické dvory, především ten francouzský, určovaly, co se bude nosit po celé Evropě.

Ženy oblékaly šaty s úzkým korzetem, velmi širokými sukněmi a bohatě zdobenými rukávy. Nechyběly krajky, mašle, květinové výšivky ani hedvábné stuhy. Sukně byly díky bočním konstrukcím tak široké, že projít některými dveřmi byl občas skoro sportovní výkon. Muži nosili dlouhé vyšívané kabáty, vesty, krátké kalhoty ke kolenům, hedvábné punčochy a elegantní střevíce s přezkami. Samozřejmostí byly napudrované paruky.

Nejoblíbenějšími materiály bylo hedvábí, satén, brokát a jemné krajky. Rokoko si zamilovalo světlé pastelové barvy – růžovou, světle modrou, krémovou, světle zelenou nebo levandulovou. Oblečení doplňovaly vějíře, rukavičky, šperky a ozdobné klobouky.

Rokoková móda byla hravá, romantická a někdy až extravagantní. Čím více krajek, mašlí a ozdob, tím lépe. Méně rozhodně neznamenalo více – právě naopak. V této době se z módy stalo skutečné umění.

Klasicismus cca 1770–1850

Po okázalém baroku a rokoku přišel návrat k jednoduchosti a eleganci. Klasicismus se inspiroval antickým Řeckem a Římem, a tomu odpovídala i tehdejší móda. Přehnané paruky, obrovské sukně a záplava krajek pomalu mizely. Do popředí se dostaly čisté linie, kvalitní materiály a nadčasový vzhled.

Ženy nosily lehké šaty s vysokým pasem pod prsy, které volně splývaly až ke kotníkům. Nejčastěji byly ušité z jemného mušelínu, bavlny nebo lnu a připomínaly antické oděvy. Ozdob bylo méně, převládala jednoduchost, jemné výšivky a decentní šperky. Muži oblékali dlouhé kabáty, vesty, kalhoty ke kotníkům a bílé košile s vysokými límci. Paruky postupně mizely a do módy se vracely přirozené účesy.

Oblíbené byly světlé a tlumené barvy, například bílá, krémová, světle modrá nebo béžová. U mužů převažovaly tmavší odstíny modré, černé nebo hnědé. Oblečení působilo mnohem střídměji než v předchozím období, ale stále si zachovávalo eleganci a vysokou kvalitu zpracování.

Klasicismus ukázal, že luxus nemusí znamenat přemíru ozdob. Krása se tentokrát ukrývala v jednoduchosti, dokonale padnoucím střihu a nadčasové eleganci, která ovlivnila módu na dlouhá desetiletí.

Secese cca 1890–1914

Secese přinesla do módy lehkost, eleganci a inspiraci přírodou. Po přísnějších střizích klasicismu se oblečení znovu stalo zdobnějším, ale tentokrát s důrazem na jemné linie, květinové motivy a ženskou siluetu. Móda měla působit umělecky a vytvářet harmonii mezi člověkem a přírodou.

Ženy nosily dlouhé šaty se zvýrazněným pasem, bohatými rukávy a splývavými sukněmi. Typickým znakem byla silueta připomínající písmeno "S", které pomáhal vytvářet speciální korzet. Oblečení zdobily krajky, výšivky, perličky i motivy květin, listů nebo motýlů. Muži nosili elegantní třídílné obleky, dlouhé kabáty, vesty, klobouky a pečlivě uvázané kravaty nebo motýlky.

Velkou oblibu si získaly kvalitní materiály jako hedvábí, samet, jemná vlna nebo krajka. Barevná paleta byla mnohem jemnější než dříve – převládaly krémové, světle zelené, růžové, modré nebo fialové odstíny inspirované přírodou.

Secesní móda spojovala eleganci s uměním. Každý detail měl svůj význam a oblečení mělo nejen dobře vypadat, ale také vyjadřovat osobnost svého nositele. Není divu, že dodnes patří secese k nejkrásnějším obdobím v historii módy.

První světová válka cca 1914–1918

S příchodem první světové války se móda musela přizpůsobit nové realitě. Luxus ustoupil praktičnosti a většina lidí řešila hlavně to, aby oblečení vydrželo co nejdéle. Přesto se lidé nevzdávali elegance úplně – i v těžkých časech chtěli vypadat upraveně.

Ženy začaly nosit jednodušší a pohodlnější šaty, které jim usnadňovaly práci v továrnách, nemocnicích nebo na polích. Sukně se zkracovaly ke kotníkům, ubývalo krajek i zbytečných ozdob a korzety pomalu mizely. Do módy se dostaly praktičtější kabáty, kostýmky a pevnější boty.

Také mužská móda se změnila. Většina mužů oblékala vojenské uniformy, které se staly symbolem celé války. V civilu se nosily jednoduché obleky, kabáty a klobouky bez zbytečné okázalosti. Důraz se kladl především na pohodlí a funkčnost.

První světová válka ukázala, že móda se dokáže přizpůsobit době. Honosné oděvy ustoupily praktičnosti a právě toto období položilo základy modernějšího oblékání, které se naplno rozvinulo ve 20. století.

První republika cca 1918–1938

Po skončení války přišel do módy úplně nový vítr. Lidé chtěli zapomenout na těžké časy a oblečení se stalo symbolem elegance, optimismu a moderního životního stylu. Československo patřilo mezi vyspělé evropské země a Praha začala udávat módní trendy. Vznikaly první módní salony a kvalitní krejčovství zažívalo zlatou éru.

Ženy postupně odložily korzety a oblékaly lehčí šaty s rovnějšími střihy. Ve dvacátých letech byly oblíbené kratší sukně pod kolena, třásně, kloboučky a perlové náhrdelníky. Ve třicátých letech se móda znovu stala elegantnější – šaty zvýrazňovaly ženskou siluetu, vracel se pas a objevily se dlouhé večerní róby z hedvábí nebo saténu.

Muži nosili dokonale padnoucí obleky, vesty, dlouhé kabáty a klobouky, bez kterých téměř nevyšli z domu. Elegantní boty, kravata nebo motýlek byly samozřejmostí každého gentlemana. Upravený vzhled byl vizitkou slušnosti i společenského postavení.

První republika dodnes patří mezi nejstylovější období české historie. Móda byla elegantní, kvalitní a nadčasová. Není divu, že se návrháři i dnes často inspirují právě tímto obdobím.

Druhá světová válka cca 1939–1945

Druhá světová válka znovu obrátila svět módy vzhůru nohama. Oblečení muselo být hlavně praktické, protože látky, kůže i další materiály byly na příděl. Přesto se lidé nevzdávali snahy vypadat upraveně a elegantně. I v nejtěžších časech byla móda způsobem, jak si zachovat důstojnost a pocit normálního života.

Ženy nosily jednoduché šaty, kostýmky a sukně ke kolenům. Střihy byly úspornější, bez zbytečných ozdob a z jednoho kusu látky se často přešívalo hned několikrát. Když nebyly punčochy, ženy si na nohy malovaly čáru, aby vytvořily iluzi švu. Kabáty, šátky a barety se staly běžnou součástí šatníku.

Muži nosili převážně jednoduché obleky, pracovní oděvy nebo vojenské uniformy. Oblečení se opravovalo, přešívalo a dědilo, protože se nic zbytečně nevyhazovalo. Každý kus oblečení měl svou hodnotu a sloužil co nejdéle.

Druhá světová válka ukázala, že móda není jen o luxusu. I v době nedostatku si lidé dokázali poradit a z mála vytvořit maximum. Upravený vzhled byl pro mnohé symbolem naděje, že jednou přijdou lepší časy.

Komunismus cca 1948–1989

1. etapa – Poválečná léta (1948–1960)

Po únoru 1948 se móda výrazně zjednodušila. Luxus ustoupil praktičnosti a lidé nosili hlavně to, co bylo dostupné. Oblečení se často šilo doma nebo u švadlen, protože výběr v obchodech nebyl velký. Ženy nosily jednoduché šaty, sukně pod kolena, halenky a kabátky. Muži oblékali klasické obleky, pracovní oděvy a dlouhé kabáty. Kvalita byla důležitější než množství a jeden kabát často vydržel i několik let.

2. etapa – 60. a 70. léta

Šedesátá léta přinesla do Československa více barev a nových střihů. Mladí lidé se začali inspirovat západní módou, i když nebyla vždy snadno dostupná. Do ulic se dostaly minisukně, roláky, zvonové kalhoty, kostkované vzory i první džíny. V sedmdesátých letech byly hitem košile s velkými límci, barevné saka, dlouhé vlasy u mužů a výrazné vzory. Kdo měl oblečení z Tuzexu nebo ze zahraničí, byl mezi známými za hvězdu.

3. etapa – Normalizace a konec 80. let

Osmdesátá léta byla odvážnější než kdy dřív. Frčely vycpaná ramena, džíny, legíny, lesklé bundy, výrazné svetry i teplákové soupravy. Barvy byly výraznější, střihy objemnější a mladí lidé se snažili napodobovat zpěváky, herce i západní hudební scénu. Značkové oblečení bylo stále vzácné, a tak se nakupovalo v Tuzexu nebo vozilo ze zahraničí. Sametová revoluce pak otevřela dveře světu a spolu s ní přišla i úplně nová éra módy, ve které už téměř neexistovaly žádné hranice.