Jak kráčíme evolucí VÝCHOVA DĚTÍ

Způsob, jakým lidé vychovávali své děti, se během dějin neustále měnil. Každá doba měla vlastní představu o tom, co znamená být dobrým rodičem, jaké povinnosti mají děti plnit a jak je připravit na dospělý život. Společně se podíváme na to, kdo děti vychovával, jak probíhala jejich výchova, vzdělávání i kázeň a jak se během tisíců let proměnil pohled společnosti na dětství samotné.

Mezopotámie cca 3500–539 př. n. l.

V Mezopotámii byly děti považovány za velký dar i důležitou součást rodiny. Znamenaly pokračování rodu, pomoc při práci i jistotu pro rodiče ve stáří. Největší radost většinou provázela narození chlapce, který mohl převzít majetek a postarat se o rodinu, přesto měly své místo i dcery.

Za výchovu malých dětí odpovídala především matka, později se zapojoval i otec. Děti se od útlého věku učily tím, že pozorovaly dospělé a pomáhaly s každodenními povinnostmi. Chlapci se připravovali na řemeslo nebo práci svého otce, zatímco dívky se učily vést domácnost. Vzdělání bylo určeno hlavně synům bohatších rodin, kteří navštěvovali písařské školy a učili se číst, psát klínovým písmem i počítat.

Výchova byla přísná a poslušnost se považovala za jednu z nejdůležitějších vlastností dítěte. Tělesné tresty byly běžnou součástí výchovy a rodiče i učitelé je považovali za správný způsob, jak děti připravit na život.

Egypt cca 3000–30 př. n. l.

Ve starověkém Egyptě byly děti považovány za velký dar a důležitou součást rodiny. Na nástěnných malbách je často vidíme při hrách, s rodiči nebo při běžném životě, což napovídá, že dětství mělo v egyptské společnosti své místo. O nejmenší děti pečovala především matka, později se do výchovy zapojovala celá rodina.

Chlapci se od útlého věku učili řemeslu nebo povolání svého otce. Pokud pocházeli z bohatší rodiny, mohli navštěvovat školy, kde se učili číst, psát a počítat, aby se jednou stali písaři nebo úředníky. Dívky se většinou učily od matky vést domácnost, připravovat jídlo, tkát látky, starat se o mladší sourozence a osvojovaly si dovednosti potřebné pro budoucí rodinný život. Výjimkou byly dcery významných rodin, které mohly získat lepší vzdělání.

Egyptská výchova spojovala láskyplnou péči s disciplínou. Děti měly své povinnosti, ale zároveň patří Egypťané mezi první civilizace, po kterých nám zůstalo tolik vyobrazení dětí při hrách, s hračkami i v rodinném kruhu, což je od mnoha jiných starověkých kultur výrazně odlišuje.

Řecko cca 1200–146 př. n. l.

Ve starověkém Řecku závisela výchova dětí na tom, ve kterém městském státě vyrůstaly. Jinak žily děti v Athénách a úplně jinak ve Spartě. Přesto už od narození platilo, že dítě mělo být připraveno na svou budoucí roli ve společnosti, a rodiče tomu přizpůsobovali celou jeho výchovu.

V Athénách vyrůstali chlapci doma do sedmi let, poté začali navštěvovat školy, kde se učili číst, psát, počítat, hudbu i tělesnou výchovu. Dívky zůstávaly většinou doma a od matek se učily vést domácnost, tkát, vařit a starat se o rodinu. Ve Spartě byla situace úplně jiná – chlapci už od sedmi let odcházeli do státní výchovy, kde je čekal tvrdý vojenský výcvik. Ani spartské dívky ale nezůstávaly stranou. Cvičily, běhaly a posilovaly tělo, protože se věřilo, že zdravé ženy budou rodit zdravé děti.

Řecko je výjimečné tím, že neexistoval jeden způsob výchovy. Zatímco Athény kladly důraz na vzdělání, umění a rozvoj mysli, Sparta vychovávala především odolné, disciplinované a fyzicky zdatné občany.

Řím cca 753 př. n. l. – 476 n. l.

Ve starověkém Římě byla výchova dětí založená na disciplíně, úctě k rodině a respektu k autoritám. O nejmenší děti pečovala především matka, ale hlavou rodiny byl otec, který měl nad dětmi i ostatními členy domácnosti velmi silné postavení. Právě on rozhodoval o jejich budoucnosti, vzdělání i životních rozhodnutích.

Chlapci z bohatších rodin navštěvovali školy, kde se učili číst, psát, počítat, řečnictví a základy práva. Cílem bylo připravit je na veřejný život, obchod nebo správu říše. Dívky se většinou vzdělávaly doma. Učily se vést domácnost, hospodařit, tkát, vyšívat a starat se o rodinu, i když dcery zámožných rodin často uměly číst a psát stejně dobře jako jejich bratři.

Římané věřili, že dobrá výchova vytváří dobrého občana. Děti byly vedeny k pořádku, pracovitosti, sebeovládání a odpovědnosti, přičemž přísná kázeň i tělesné tresty byly považovány za běžnou součást výchovy.

Keltové cca 800 př. n. l. – 400 n. l.

U Keltů vyrůstaly děti jako součást celé komunity, nejen vlastní rodiny. Od útlého věku se učily pozorováním dospělých a postupně se zapojovaly do běžného života kmene. Chlapci i dívky měli v dětství poměrně velkou volnost a většinu dovedností získávali přímo v praxi.

Chlapci se učili lovit, zacházet se zbraněmi, jezdit na koni nebo ovládat řemeslo svého otce. Někteří se připravovali na dráhu bojovníka nebo druida. Dívky se učily hospodařit, tkát, připravovat jídlo a pečovat o domácnost, ale v keltské společnosti měly často větší svobodu než ženy v mnoha jiných kulturách a mohly spravovat majetek nebo se účastnit veřejného života.

Keltská výchova byla založená hlavně na zkušenostech, odvaze a samostatnosti. Děti se neučily z knih, ale přímo životem – tím, že pracovaly, pozorovaly starší a postupně přebíraly jejich znalosti.

Germáni cca 500 př. n. l. – 500 n. l.

Germánské děti byly od malička vedeny k odolnosti a pracovitosti. Rodina je připravovala na život v náročných podmínkách, kde musel každý umět přispět svou prací. Výchova byla jednoduchá, ale důsledná, a děti se brzy učily nést odpovědnost.

Chlapci pomáhali otcům s lovem, péčí o dobytek, zemědělstvím a postupně se učili zacházet se zbraněmi. Dívky se učily od matek vést domácnost, zpracovávat vlnu, tkát, vařit a starat se o hospodářství. Formální školy Germáni neměli – všechny potřebné dovednosti se předávaly z generace na generaci.

Pro Germány byla nejdůležitější čest, odvaha a věrnost rodině. Tyto hodnoty dětem předávali od nejútlejšího věku vlastním příkladem.

Slované cca 500–1000

U starých Slovanů byla výchova společnou záležitostí celé rodiny. Děti vyrůstaly mezi rodiči, prarodiči i sourozenci a od malička se učily pomáhat při každodenních činnostech. Nikdo je dlouho nešetřil – s přibývajícím věkem dostávaly stále více povinností.

Chlapci pomáhali na poli, starali se o dobytek, učili se řemeslům a později také zacházet se zbraněmi. Dívky se od matek učily vařit, příst, tkát, pečovat o domácnost a pomáhat s mladšími sourozenci. Veškeré znalosti se předávaly ústně a praktickou zkušeností, protože školy tehdy mezi Slovany ještě neexistovaly.

Slovanská výchova stála na pracovitosti, vzájemné pomoci a úctě ke starším. Dítě se stávalo dospělým postupně – podle toho, jak dokázalo převzít odpovědnost za sebe i za svou rodinu.

Románská doba cca 1000–1250

V románské době byla výchova dětí silně ovlivněna křesťanstvím. Rodiče vedli děti k poslušnosti, pokoře a úctě ke starším, protože se věřilo, že správná výchova je důležitá nejen pro život na zemi, ale i pro spásu duše. Děti byly od útlého věku vedeny k práci a měly své povinnosti podle věku.

Chlapci z běžných rodin pomáhali otcům na poli nebo se učili řemeslu. Synové šlechticů bývali už kolem sedmi let posíláni na jiné šlechtické dvory jako pážata, kde se učili slušnému chování, jízdě na koni, zacházení se zbraněmi i dvorským zvykům. Dívky se učily od matek vést domácnost, tkát, vařit, pečovat o hospodářství a připravovaly se na budoucí roli manželky a matky. Jen malá část dětí měla možnost získat vzdělání v klášterních nebo katedrálních školách.

Románská doba byla obdobím, kdy děti poměrně brzy přebíraly odpovědnost za své povinnosti. Výchova směřovala především k tomu, aby se z nich stali pracovití, zbožní a užiteční členové společnosti.

Gotika cca 1250–1500

V období gotiky začínalo dětství poměrně brzy končit. Jakmile byly děti dostatečně silné, očekávalo se, že se zapojí do práce nebo se začnou připravovat na své budoucí povolání. Výchova se lišila podle toho, zda dítě vyrůstalo na venkově, ve městě nebo na šlechtickém dvoře.

Chlapci z měšťanských rodin často odcházeli do učení k řemeslníkům, kde několik let žili u svého mistra a učili se vybranému řemeslu. Synové šlechticů pokračovali jako pážata a později panoši, než se mohli stát rytíři. Dívky se učily vést domácnost, hospodařit, šít, tkát a připravovat se na budoucí rodinný život. Vzdělání bylo stále výsadou menšiny a nejčastěji se dostávalo dětem z bohatších rodin nebo těm, které vstoupily do církevního života.

Gotická výchova kladla důraz na pracovitost, kázeň a zvládnutí praktických dovedností. Děti byly vedeny k tomu, aby co nejdříve našly své místo ve společnosti a dokázaly se postarat o sebe i svou budoucí rodinu.

Renesance cca 1400–1600

Renesance přinesla větší zájem o vzdělání a rozvoj dítěte. Zejména ve městech začali rodiče věnovat větší pozornost tomu, aby jejich děti uměly číst, psát a získaly dobré vychování. Přesto se způsob výchovy stále výrazně lišil podle společenského postavení rodiny.

Chlapci z bohatších rodin navštěvovali školy, kde se kromě čtení, psaní a počítání učili také latině, historii, hudbě nebo rétorice. Synové řemeslníků odcházeli do učení, aby převzali řemeslo svého mistra. Dívky se většinou vzdělávaly doma. Učily se vést domácnost, hospodařit, vyšívat, hrát na hudební nástroje a v zámožnějších rodinách také číst a psát, což dříve nebylo běžné.

Renesance otevřela dětem nové možnosti vzdělávání a ukázala, že znalosti mají velkou hodnotu. Přesto zůstávalo vzdělání především výsadou bohatších vrstev a většina dětí se dál připravovala hlavně na život a práci své rodiny.

Baroko cca 1600–1750

V období baroka byla výchova dětí založena na poslušnosti, kázni a hluboké náboženské víře. Od dětí se očekávalo, že budou respektovat rodiče, učitele i církevní autority. Neposlušnost byla považována za vážný prohřešek a přísná výchova byla běžnou součástí každodenního života.

Chlapci z bohatších rodin navštěvovali školy, kde se učili číst, psát, počítat, náboženství i cizí jazyky. Mnozí pokračovali na jezuitských školách, které patřily k nejlepším vzdělávacím institucím své doby. Synové řemeslníků se učili řemeslu u mistrů, zatímco dívky se připravovaly hlavně na vedení domácnosti. V zámožných rodinách se však učily také číst, psát, hrát na hudební nástroje nebo vyšívat.

Barokní výchova měla jasný cíl – vychovat z dítěte poslušného, vzdělaného a zodpovědného člověka podle jeho postavení ve společnosti. Školství se v tomto období výrazně rozvíjelo, přesto zůstával přístup ke vzdělání velmi nerovný.

Rokoko cca 1715–1790

V období rokoka se výchova dětí začala pomalu měnit. Zatímco dříve byla hlavním cílem především kázeň a poslušnost, nyní se zejména v bohatších rodinách kladl větší důraz na dobré vychování, společenské chování a vzdělání. Dětství začínalo být vnímáno jako samostatná etapa života, které je potřeba věnovat více péče.

Chlapci z vyšších vrstev měli soukromé učitele nebo navštěvovali školy, kde se učili cizí jazyky, dějepis, zeměpis, šerm, tanec i společenskou etiketu. Dívky se vzdělávaly převážně doma. Kromě vedení domácnosti se učily číst, psát, hrát na hudební nástroje, zpívat, kreslit, vyšívat a osvojovaly si pravidla slušného chování, která byla ve společnosti stále důležitější.

Rokoko přineslo jemnější pohled na dětství než předchozí období. Přestože děti měly stále své povinnosti a výchova zůstávala přísná, stále více se dbalo také na jejich vzdělání, kulturu a společenské vystupování.