Jak kráčíme evolucí ZÁBAVA, VOLNÝ ČAS

Mezopotámie cca 3500-538 př.n.l 

Hráli deskovky – např. "hra z Uru" (něco jako pradávný předek člověče, nezlob se) poslouchali hudbu – harfy, loutny, bubínky, a ano – první "koncerty" byly pro bohy, psali a četli eposy – třeba o Gilgamešovi, lásce, smrti a věčnosti, pili pivo (běžně!), zpívali hymny bohům a slavili svátky úrody, tančili na slavnostech – zvlášť při chrámových oslavách nebo novém roce, sledovali rituální představení – kombinace náboženství, tance a magie, Večer? Hvězdy, věštby a povídání o bozích. Zábava byla provázaná s vírou, cyklem přírody a komunitou. I obyčejné lidi bavilo hádat se v hospůdce u piva nebo koukat na rituály u chrámu. 

Egypt cca 3000-30 př.n.l 

Ve volném čase se Egypťané uměli odvázat – ať už žili u paláce, nebo u Nilu: Hudba a tanec
Harfy, loutny, tamburíny – hrálo se u svátků, u práce i u milování. Tanečnice byly oblíbené jak u šlechty, tak u bohů. Deskové hry
Hra Senet = národní vášeň. Hráli ji faraoni i děcka – něco mezi šachy a osudem. Plavby po Nilu
Boháči se vozili na lodích s vějíři, chudí prostě lovili ryby – ale voda byla pro všechny. Hostiny a večírky
Hodně jídla, vína, zpěvu a parfémovaných kuželů na hlavách – protože vonět je božské.
A čím víc lotosů, tím víc radosti. Slavnosti a svátky
Nový rok, svátek bohyně Hathor nebo Opilý den – víno teklo, zpívalo se, líbalo se. (Ano, legálně!) Poezie a milostné zpěvy
Láska nebyla tabu – Egypťané psali něžné, někdy až žhavé verše. Klidně na hliněnou destičku. Zábava = radost, vděčnost, oslava života. Protože smát se a zpívat znamenalo ctít bohy – hlavně Hathor, bohyni lásky, tance a radosti. 

Řecko cca 1200-146 př.nl 

Divadlo pro každého
Tragédie, komedie, satiry – lidé plakali, smáli se, debatovali. Vstup byl často zdarma, protože kultura = výchova duše. Sport a tělo jako chrám
Olympijské hry, zápasy, běhy – sport byl ctí. Nahota nevadila, naopak – tělo se obdivovalo. Hudba a sympósion
Lýra, flétny, zpěvy. Při hostinách (sympósionech) se pilo víno, řešila láska, smrt a smysl života. A taky se zpívalo hodně nahlas. Filozofie a diskuze
Volný čas = ideální čas na otázky bytí. Všude někdo mudroval – v zahradě, u vína i v lázních. Agory a tržiště
Nešlo jen o nákupy – agory byly centrem života. Hudba, debaty, divadlo, setkávání. Příroda a bohové
Slavnosti na počest bohů, procesí, tance, věnce z květin – i zábava byla posvátná. 

Řím cca 753 př.n.l-476 n.l 

Gladiátorské hry Největší show říše. V aréně šlo o život – krev, pot, řev davu. Chleba a hry (panem et circenses) = recept na spokojený lid. Zvířecí zápasy & námořní bitvy V koloseu umírali lvi, tygři, sloni. Někdy ho celé zaplavili a svedli naumachii – falešnou bitvu na lodích. Závody vozatajů V cirku Maximu burácely davy. Týmy (červená, modrá, zelená, bílá) měly svoje fanoušky jako dnešní fotbal. Lázně – wellness po římsku Termy = sauna, bazén, masáž, debata, pokec, flirt… i knihovna. Děti tam nebrali – byl to dospělácký vesmír. Hostiny a večírky Lehce si poležet, cpát se hroznem, pít víno a filozofovat… nebo zvracet a začít znovu – podle vkusu Divadlo & pantomima Komedie, tragédie, masky, šašci. Oblíbené u lidu i aristokracie. A čím víc šťavnaté, tím líp. Sváteční dny & slavnosti Saturnálie, Luperkálie… tanec, víno, přestrojování, dary. Svátky byly časté a velkolepé – jako malý karneval. 

Keltové cca 800 př.n.l-400 n.l 

Oslavy kola roku
Beltaine, Samhain, Imbolc… Každý svátek měl rituály, oheň, tance a zpěvy. Hudba byla všude – rohy, bubny, flétny, zpěv v kruhu. Vyprávění příběhů & mytologie
Bardi byli živoucí knihovny – zpívali o bozích, hrdinech, lásce i zradě. U ohně se sedělo dlouho, s medovinou v ruce a očima do nebe. Hudba, tanec a pohyb
Rytmus života byl tanec. Lidé se pohybovali v kruzích, dupali, vířili. Nešlo o krásu, ale o propojení s rytmem země a rodu. Soutěže a hry
Závody na koních, házení oštěpem, zkoušky síly. Boj nebyl jen nutnost – byl i hra, výzva, rituál. Trhy a slavnosti
Místo pro setkávání – ženy nabízely bylinky, muži meče, děti si hrály. Výměna zboží, novinek, pomluv i letmých doteků očima. Hostiny
Velké stoly, maso, kaše, chléb, medovina, pivo. Hody často trvaly celé dny . Noci pod širým nebem
Měsíc, oheň, vítr ve vlasech. Ať jsi bojovník nebo matka, večer byl časem pro duši. Proč bys měl spát, když můžeš snít s očima otevřenýma? 

Germáni cca 500 př.n.l-476 n.l 

Slavnosti ročních dob
Jarní rovnodennost, slunovrat, Dožínky – všechno se slavilo venku, v kruhu, s bubny a voláním k bohům. Oheň praskal, muži pili, ženy zpívaly, děti běhaly mezi nohama. Hostiny plné masa a piva
Grilovalo se nad ohni – vepřové, ryby, divočina. Pili ze společných číší, smáli se, soupeřili v pití. Hody nebyly o etiketě, ale o sounáležitosti. Turnaje a silové hry
Zápasy, přetahování, běh, házení kládou – všechno byla příprava na bitvu, ale i způsob, jak zaujmout holku u ohně. Hudba a vyprávění
Harfy, píšťaly, bubny – a pak přichází skald (básník, vypravěč). Vypráví ságy o bozích, hrdinech, zradách a pomstě. Lidé mlčí a naslouchají, i ti největší rváči. Rituály a duchovní chvíle
I Germáni měli v zábavě hluboký rozměr. Rituální tanec kolem ohně, očista vodou, obětní rituály – všechno propojeno s přírodou a předky. Boj jako hra i tanec
Cvičné souboje, tréninky s mečem, sekery ve vzduchu. Často šlo o čest, někdy o zábavu – a někdy o obě. Večery pod hvězdami
Po práci, po hostině, po boji… přišel klid. Muži mluvili o snech, ženy o životě, děti usínaly u příběhů o Freyje a Thórovi. 

Slované cca 500-1000 n.l 

Slavnosti kola roku
Velikonoce, Dožínky, Kupadla (slunovrat), Dušičky – každé období mělo svůj svátek. Tančilo se bosky, zpívalo se v kruzích, ženy nosily věnce, muži hráli na flétny z kostí. Hudba a tanec všude
Zábava byla živá – dřevěné bubínky, flétny, zpěv z plných plic. Tance v kruhu, dupání, skákání přes oheň. Nešlo o výkon, šlo o srdce. Oheň jako středobod
Každá větší slavnost měla svůj posvátný oheň. U něj se zpívalo, věštilo, jedlo, smálo… a sem tam se i svléklo. Kupadla nebyla pro stydlivky Jídlo, co vonělo domovem
Kaše, pirohy, chléb, sýry, ovoce – vše domácí. Na stole byla hojnost, i když skromná. Medovina tekla proudem – sladká, zlatá, nebezpečně dobrá. Vyprávění a kouzla
Stařenky u ohně vyprávěly příběhy o domovnicích, lesních bytostech a vodnících. Předávaly se kouzla, zaříkání a stará moudrost – často potají, jen v ženském kruhu. Zábava jako očista
Parení v saunách (předchůdcích lázní), koupání v řece, tkaní věnců z devatera bylin. Spojení s přírodou nebylo jen folklór – byla to víra, obřad i odpočinek. Noci plné tajemství
Láskyplné hrátky při Kupadle, hledání kouzelného kapradí, rande za stodolou nebo u studánky… Zábava byla taky flirt, láska a vzrušení pod rouškou noci. 

Románská doba cca 1000-1250 

Klášterní klid a svátky
Běžný den byl dost tichý a přísný – zvlášť v církevních komunitách. Ale když přišel svátek svatého, bylo veselo: procesí, zvony, bohoslužba… a potom jídlo, zpěv a někdy i tanec (na chvilku). Turnaje a rytířské hry
Rytíři trénovali nejen pro válku – turnaje byly velkou událostí!
→ Souboje na koních, klání s kopím, házení kroužků na meč… a později i hostiny plné masa, vína a obdivu dam.
(A taky pár vyražených zubů.) Potulní herci a kejklíři
Na trzích nebo před kostely bavili lid sličné herecké skupiny. Loutky, pantomima, zpěvy o hrdinech – hlavně aby to bylo vtipné a nezavánělo kacířstvím. Hudba duchovní i lidová
Zpívaly se chorály v latinských kostelech… ale taky písničky na vesnicích – s flétnami, dudy a bubínky. Večery u ohně byly plné zpěvu a vyprávění příběhů. Trhy, zvířata a "zázraky"
Na tržištích byla zábava všech druhů: kejklíři, zápasy zvířat, iluzionisté (aka středověcí kouzelníci), ženy věštící z ruky. Děti běhaly s cukrovými šiškami a dospělí se hádali o cenu husy. Hostiny u šlechty
Urození si užívali velké hody – divočák, koláče, víno, zpěváci, harfeníci. Etiketa byla přísná, ale po pátém poháru to stejně skončilo zpěvem a zápachem tvarůžků. 

Gotika cca 1250-1500 

Rytířské turnaje & dvorská láska Rytíři se předháněli ve cti, síle… a v tom, kdo napíše hezčí verš své dámě (kterou si nikdy nevezme ). → Klání na koních, souboje s meči, slavnostní průvody a korunovace "královny turnaje". Nechyběl zpěv trubadúrů, co básnili o lásce až za hrob – doslova. Dvorské večery – zpěv, tanec, poezie Na hradech se recitovaly básně, zpívaly milostné písně, hrálo na loutny a harfy. Tance byly důstojné – držení za špičky prstů, jemné otočky, aby se šaty krásně vlnily. (Pozor: prudký pohyb mohl znamenat "neslušnost".) Mystéria & církevní divadlo Hrály se biblické příběhy na náměstích – "O utrpení Krista", "O neposlušné Evě"… drama jak Brno. Lidé stáli celé hodiny, smáli se, plakali, modlili se… a pak si šli dát koláč. Jarmarky & poutě Lidová zábava na maximum – kejklíři, akrobati, tančící medvědi (smutná část), stánky s jídlem, pitím, mastičkáři a věštkyněmi. Hudba z dud, fléten a bubnů, davy zpívaly a tančily. Večer pak oheň, víno a vyprávění o přízracích. Víra, pověry a tajemno Lidé věřili na zázraky, svaté relikvie, ale i čarodějnice a bludičky. → Zábava měla často i duchovní podtext – pouti za svatými, relikvie, modlitby… ale i příběhy o démonech, kteří tančí o půlnoci v ruinách kláštera. (Romantika ) 

Renesance cca 1400-1600 

Dvorské slavnosti – show pro smetánku Šlechtici pořádali velkolepé plesy, maškarády, bankety. → Všichni se chtěli blýsknout: v tanci, v duchaplnosti, v šatech. Masky, šifrované milostné hry, tajné pohledy přes vějíř = renesanční Tinder Hudba – loutna, zpěv, madrigaly Hudební výchova byla součástí vzdělání – umět zazpívat madrigal nebo zahrát na flétnu bylo sexy. Na ulicích hráli kejklíři, v palácích dvořané a v kostelech sboristé. Hudba zněla odevšud. Tance – noblesní i vášnivé Nejen páv, ale i galliarda, pavana nebo volta (ta byla docela divoká ). → Tělo se nesmělo hýbat příliš… ale mělo ladit s hudbou, ladností a estetikou. Už to nebyla gotická důstojnost – tančilo se s chutí a jiskrou. Literární salóny a recitace Láska se psala – do deníků, na dopisy, do básní. Muži i ženy citovali antiku, psali sonety a citovali Platóna tak, že by zčervenal i on. → Vyznání bylo umění, a čím víc příměrů, tím lepší. (Srdce = růže = krvácející víno = tvůj pohled ) Ulice a lidová zábava Jarmarky, kejklíři, divadla, komedianti – lidé milovali smích i drsné vtipy. → Italská commedia dell'arte se rozjela ve velkém – archetypy jako Harlekýn, Kolombína a Pierot bavily i učily. Divadlo = umění i kritika V Anglii: Shakespeare. V Itálii: Goldoni. Divadlo bylo smyslem pro herectví, lásku, zápletky, a občas i pro rýpnutí do panovníka (nenápadně, prosím). 

Baroko cca 1600-1750 

Dvorské slavnosti = operní karneval luxusu Na zámcích se konaly velkolepé plesy, hostiny, koncerty, ohňostroje. → Hudba hrála, dvorní dámy se ovíjely vějíři a páni se předháněli v "galantnosti". Scéna byla propracovaná – zlato, mramor, hedvábí. I dezerty vypadaly jako sochy. Hudba – orchestrální rozkoš Bach, Vivaldi, Händel – baroko je zlatý věk hudby. → Hudba byla duchovní i světská – chrámové varhany střídal dvorský koncert. Lidé milovali varhany, cembalo, housle, sborový zpěv. Hudba měla emoce, napětí, dynamiku. Tance – choreografie moci Menuet, sarabanda, gavota – dvorské tance byly stylizované, složité a plné symboliky. → Nešlo jen o pohyb, ale o hierarchii. Kdo s kým tančí, v jakém pořadí, jak hluboko se ukloní – to vše mělo význam. Divadlo – iluze, kulisy, emoce Baroko milovalo iluzivnost – v divadle se točilo kulisami, lítali andělé na provazech, zjevovali se démoni ve dýmu. → Opera se stává královnou zábavy – propojení hudby, zpěvu, výpravy a dramatu. I náboženské hry byly plné efektů – Bůh na jevišti, peklo pod podiem. Ulice – loutky, akrobati, procesí Lidová zábava žila dál – jarmarky, loutková divadla, kejklíři, mimové. → Procesí, poutě, barokní betlémy a slavnosti svatých byly zároveň duchovní show i společenskou událostí. Galantní hra mezi pohlavími Zábava byla plná erotického napětí, dvorního flirtu, šepotů za paravánem. → Vznikají salony, kde se recituje, tančí, konverzuje, intrikuje a… možná i svádí. 

Rokoko cca 1720-1790 

Taneční salony – flirt na osm taktů Tance jsou lehčí, vzdušnější, hravější – kontredance, kadryla, allemande, později i první formy valčíku. Důležité je vypadat dobře a nebýt zpocený. → Dámy ladně ovívají tváře vějířem, páni v parukách předvádí "konverzační eleganci". Divadlo? Hlavně komedie! Commedia dell'arte slaví úspěch – Harlekýn, Kolombína, Pantalone. → Lidé milují vtip, převleky, šarvátky – a ne moc přemýšlení. Molière frčí, stejně jako frašky, balety a operní intermezza. Hudba k čaji i flirtu Hudba se přesouvá do salonů: cembalo, flétna, harfa, lehké melodie, co neruší rozhovor. Vzniká komorní hudba, ale i velkolepé galakoncerty – hlavně pro aristokracii. Zábava jako estetika života Salonní hry, poezie, dopisování, pantomima, četba na pokračování. Vzniká kult dopisování – každý lístek je mistrovské dílko s kresbičkou, voňavou kapkou a šifrou. Vějířová řeč a řeč květin zažívají boom – jeden narcisek = "Už o mně přemýšlíš?" Zahradní slavnosti a venkovní idyly Vzniká kultura pikniku: zahrady à la Versailles, fontánky, umělá jezírka, hudba naživo, stánky s dortíky. Hosté se promenádují v pastelových šatech, se síťkami proti komárům, všude se směje a laškuje. Erotika? Ano, ale decentně a se šarmem Není to barokní drama. Rokoko je o "sladkém nic" – flirt, náhodné doteky, dvojsmysly, vůně, krajka, úsměv. 

Klasicismus cca 1770-1840 

Salony – místo pro mysl a múzy Setkání v měšťanských a šlechtických domech, kde se čte, diskutuje, recituje a hraje. → Probírají se knihy, filozofie, morálka – žádné skandály, prosím. → Dámy ve světlých róbách a pánové s vestičkou vedou konverzační duel plný vtipu a rozumu. Hudba pro duši – ale s řádem Frčí klavír, smyčce, orchestrální koncerty – hlavně Haydn, Mozart, Beethoven. → Vznikají veřejné koncerty a hudební večery v salonech – kultivovaný poslech, žádné výskání. → Hudba má pravidla – a když tanec, tak minueta nebo kontredans, žádné tulení. Divadlo a opera – vážně, ale krásně Vážné drama a tragédie, hrdinské příběhy, inspirace antikou – žádné frašky, ale vnitřní dilema. → V opeře se objevuje vážnost, čest, konflikt a moudrost – radši umřít s grácií než ztratit čest. Dopis jako umění Psaly se dlouhé, kultivované dopisy – pravopis na jedničku, kaligrafie s ladností, žádné "čau zlato". → Láska se vyznávala v dlouhých souvětích, s citacemi z Vergilia a přesahem do metafyziky Vycházky a příroda – antický revival Zahrady jsou přísně geometrické, inspirace antikou: sloupy, busty, vavříny. → Chodí se na kulturní procházky, recitují se verše, obdivuje se příroda ve správném úhlu. 

Secese cca 1890-1918 

Salony a kavárny – kde vzniká umění i láska Setkání intelektuálů, bohémů, básníků i hereček. → Čtou se básně, diskutuje se Nietzsche, někdo hraje na klavír, jiný kreslí do cigaretového papírku. → Kavárny jsou nový chrám – tu vznikají milostné vztahy i revoluční myšlenky. Hudba snivá, tklivá, hluboká Debussy, Mahler, Janáček – harmonie přírody, vnitřních krajin, ženského tajemství. → Hudba přestává být čistě řemeslem, stává se emoční krajinou. → Lidé chodí na koncerty, do opery, na klavírní večery – a dusí slzy v krajkovém kapesníčku. Divadlo, které chce cítit Symbolismus na scéně – duše místo děje, metafory místo reality. → Herečky v etérních šatech, herci s tragickým pohledem. → Milostné drama bez konce – nebo s koncem tak bolestně krásným, že na něj nezapomeneš. Milostné dopisy jako malá poezie Zdobené písmo, slova jako parfém, přímé city, ale v hedvábném balení. → Láska může být šílená, nenaplněná, tragická – hlavně že je hluboká a krásná. → Obálka často nese květinový ornament nebo parfém. Domácí večery se svíčkami a psychologií Čtou se nové knihy – Freud, Wilde, Nietzsche. → Ticho, kouř z dýmky, žena v kaftanu, muž v hedvábném županu. → Diskuze o snech, podvědomí a smyslu krásy. Zábava? Ano, ale mystická a jemná. Móda – víc než šaty, to je životní filozofie Nejen oblečení, ale umění – ornament, splývavost, inspirace přírodou. → Zábava je styl – žena s vějířem v botanické zahradě, muž s květinou v klopě. 

1.světová válka 1914-1918 

Hudba jako terapie i odvaha Vojenské pochody, národní písně, harmonika v zákopech. → V hospodách se zpívalo, aby se zapomnělo na frontu. → Doma hrával klavír, maminka zpívala staré romance. → "Škoda lásky" nebyla jen písnička – byla náplast na duši. Divadlo? Vojáci ho hráli v zákopech. Na frontě vznikaly improvizované scény – vojáci se převlékali za ženy, parodovali důstojníky, hráli sami sobě pro smích. → V zázemí běželo "válečné divadlo" – dramatické hry, národní témata, ale i kabaret, když byl prostor. → Smích jako zbraň proti hrůze. Knihy, které se četly potají i nahlas Četlo se všude – ve stanech, v nemocnicích, na půdě. → Zvlášť silné byly deníky, básně a dopisy. → Lidé si je předčítali, opisovali, schovávali pod polštářem. → Byla to zábava, ale taky přežití. Slovo mělo sílu držet při životě. Dopisy, dopisy, dopisy Největší zábava i napětí? Když přišel list. → Ženy si schovávaly pohledy od mužů na frontě pod šatník. → Dopis = dotek. → Byly plné lásky, bolesti, i něhy. Jedna věta mohla zachránit celý den. A když byla možnost – tančilo se! Tanec v sokolovně, tichý ples v nemocnici, zahradní slavnost bez mužů… → Ženy tančily spolu. Hudba hrála tiše. → Někdo zvedl sklenku a připil – těm, co se vrátí. → Zábava byla dojemná. Nikdy ne veselá. Ale vzácná. Domácí dýchánky – s čajem a vzpomínkou Žádné velké večírky – ale večery u svíčky, se zpěvem, modlitbou, šitím. → Četly se básně, hrála se tichá hudba. → Vzpomínalo se. Doufalo se. Dýchalo se. → Žádná televize – jen lidské oči naproti. 

2.světová válka 1939-1945 

Hudba jako únik i vzdor → Hrálo se doma, v kavárnách, na tajných večírcích. → Swing byl zakázaný – a právě proto oblíbený. → V Protektorátu se tančilo v utajení. Klavíry hrály tiše, ale vytrvale. → Tichý swing = hlas svobody. Rádio bylo záchrana → Kdo měl rádio a pustil si Londýn, měl kousek svobody v pokoji. → "Hovoří k vám čs. rozhlas z Londýna…" – lidé plakali i tleskali. → Vysílaly se i zábavné pořady, aby se neztratila naděje. Filmy, které měly zapomenout i připomenout → Kino bylo plné – lidé chtěli na chvíli nemyslet. → Promítaly se české filmy, staré komedie, Tyl, Werich a Voskovec – pokud nebyli zrovna zakázaní. → Některé filmy byly nacistická propaganda – ale lidé je brali ironicky. Kabaret a divadlo – když je smích odpor → I v těžkých časech hráli herci pro lidi i pro přežití. → V Terezíně fungovalo ilegální divadlo. → V Praze kabarety – ironie, šifry, posměch režimu schovaný v písničkách. → Humor jako krycí jméno pro bolest. Dopisy, které držely lidi nad vodou → Dopisy z fronty, z vězení, z transportu. → Krátké, cenzurované – ale každé slovo mělo cenu zlata. → Lidé si dopisy četli stokrát. → Zábava? Ne. Ale nejdůležitější kontakt s láskou. Tanečky v kuchyni → V malých bytech, za zataženými závěsy. → Ženy v šatech po mamince, gramofon tiše hraje, někdo podupává nohou. → I v době války se lidé drželi za ruce a točili dokola. → Taneček proti strachu. Slavení "z ničeho" → Narozeniny s půlkou jablka, Vánoce s ozdobou z papíru, svatba s krajkou z pytle. → Lidé slavili dál. Jen jinak. O to opravdověji. → Na stole nic – ale v srdci oheň. 

Raný socialismus 1945-1960 

Budovatelská kultura Hlavní proud: písně o traktorech, pionýři, horníci, komunistické oslavy. → Kulturní domy, závodní slavnosti, dechovka, kroje. → Ale i první filmové komedie, poetika běžného života. Filmy a televize – nový fenomén V kinech fičí Vávra, Olmer, Kachyňa… → Veselé filmy z vesnic i továren, často ideologické – ale s lidskostí. → Televize se pomalu rozjíždí – černobílá, ale fascinující. → Až budou všichni mít televizi, bude komunismus blízko. Taneční zábavy, brigády, pionýrské tábory Zábava = společná. Žádné rande v baru. → Zábavy na vesnici, tanec na parketu, harmonika, rum. → Na brigádách vznikaly lásky i dlouhá manželství. → Tábory – zpěv u ohně, hry, večerníčky. I přísaha na vlajku. Hudba? Hlavně schválená Vládne dechovka, častušky, písně o Leninovi. → Rádio hraje Budovatelku, ale i Karla Gotta (už začíná!). → Západní muzika je zakázaná – ale o to víc se poslouchá tajně. → Na černém trhu se shání jazz i Elvis. Knihy – cenzurované, ale milované Vydávají se schválené romány a sovětská klasika. → Ale lidé si předávají Haška, Čapka, Foglara. → Samizdat? Zatím potichu – ale už se rodí. Divadla – oficiální i satirická Fungují divadla pracujících, činohry, estrády. → Ale taky malá divadla – Semafor, Laterna Magika, balet. → Humor je narážkový, šifrovaný – a právě proto geniální. → Smích jako únik. I jako kód. Zábava pod dozorem, ale se špetkou rebelie Každý věděl, co se může a co ne – ale lidé uměli číst mezi řádky. → Zábava nebyla hlučná – ale byla živá. → Láska vznikala na tancovačce, ne na seznamce. → A i přes pionýra, alegorické vozy a Gottwalda na zdi – duše se uměla bavit. 

Socialismus 1970-1989 

Televize – královna domácností Dva programy, ale sledovalo se všechno. → Arabela, Návštěvníci, Televarieté, Dietlovy seriály – ženy zbožňují Ženu za pultem, chlapi Sanitku. → Silvestr = estrády, Gott, Bohdalka, Menšík, vtipy, šampaňské. Diskotéky, taneční, vesnické zábavy Všechny generace tančí – jen jinak: Mladí: ABBA, Boney M, Michal David, Queen. Starší: dechovka, harmonika, Josef Zíma.
→ Diskotéky v kulturáku – někdy s DJem, jindy s magnetofonem.
→ Každá vesnice měla hasičský bál, ples ROH, čaje o páté. Hudba – mix režimu a rebelie Na povrchu Gott, Zagorová, Matuška. → Pod povrchem: bigbít, underground, Plastic People, Olympic. → Rádio hrálo jen "bezpečné" písně, ale kazety z NDR, Maďarska, Polska frčely naplno. → Každý znal někoho, kdo měl přehrávač Tesla, a desku Pink Floyd. Četba a kultura – mezi řádky Oficiální knihy: budovatelské romány, sovětská klasika, "nenápadné" příběhy. → Ale všichni četli Foglara, Mayovky, Vinnetoua. → Kdo měl známé, sehnal zakázanou literaturu – Hrabala, Kundera, Vaculíka… → Fungoval samizdat – tajné opisování, šíření, čtení pod peřinou. Filmy – dvě tváře zábavy "Vesničko má středisková, Na samotě u lesa, Jáchyme hoď ho do stroje" – humor, nadsázka, čeština v top formě. → Ale taky cenzura, zákazy, skryté narážky. → Animáky a večerníčky – Zlatá éra: Krtek, Maxipes Fík, Mach a Šebestová, Rákosníček. Volný čas = tvořivost v jednoduchosti Modelářství, sbírání známek, chovatelství, vaření, šití, pletení. → Ženy pletly svetry podle Burdy z NDR, muži v garáži brousili motorky. → Děti stavěly bunkry, sbíraly céčka a hrály "na školu". → Nikdo se nenudil, i když se "nic nedělo". Zábava s omezeními, ale srdcem Cenzura dusila kulturu – ale duch si našel cestu. → Lidé se scházeli, smáli, tančili, četli, milovali. → Zábava nebyla přehlušující – ale upřímná. → I přes Husáka na zdi a fronty na banány – byl to svět, kde se žilo naplno. 

Zábava se mění – a přece zůstává. Vyměnily se nástroje, kulisy, styl i rytmus, ale pod tím vším je stále to samé: touha prožít radost. Zasmát se. Dotknout se. Utéct z reality. Nebo ji obejmout a říct: "Takhle žiju. I když svět píská falešně." Od harfy v Egyptě po kazety v Tesle – člověk si vždycky našel způsob, jak tančit. I když to někdy bolelo. Protože kde je smích a zpěv, tam ještě něco dýchá. Tak si to nenech vzít. Ani systémem, ani tlakem. Zpívej. Tancuj. Směj se jako by tě nikdo nehlídal. Život je taky zábava. A ty jsi její hlavní postava.