JIŽNÍ UZEL aneb jak ho vnímám já

Jižní uzel

Jižní uzel není planeta, ale vypočítaný astrologický bod spojený s dráhou Měsíce. Ukazuje všechno, co už dobře znáš, co ti jde přirozeně a k čemu se automaticky vracíš, protože právě tam se cítíš jistě. I jemu dávám vlastní tvář a osobnost, protože přes ni se mi mnohem líp vysvětluje, proč je tohle místo zároveň obrovským darem i pohodlnou známou cestou.

Já osobně vnímám Jižní uzel jako zralou ženu, která už toho spoustu zná a některými cestami dokáže projít skoro poslepu. Nese v sobě zkušenosti, schopnosti a vzorce, které jsou ti natolik přirozené, že nad nimi často nemusíš vůbec přemýšlet. Je to něco důvěrně známého, k čemu se automaticky vracíš hlavně ve chvíli, kdy potřebuješ jistotu nebo se ocitneš v něčem neznámém. Jižní uzel podle mě ukazuje to, co už umíš, co dobře znáš a co je v tobě hluboce zakořeněné. Není potřeba se toho zbavovat ani to považovat za něco špatného, protože právě odsud si bereš spoustu schopností, které můžeš využít dál. Zároveň ale může být tahle známá cesta tak pohodlná, že není moc důvod hledat jinou. Je pro mě takovým starým známým místem, ze kterého si můžeš vzít všechno, co už umíš, ale nemusíš v něm strávit celý život.

Jižní uzel mi připomíná Ananké — bohyni nevyhnutelnosti a nutnosti, která jako by už dávno znala všechny nitě, které se v životě proplétají. Nic netlačí a nemusí nic dokazovat, protože dobře ví, které cesty už byly prošlapané. K Jižnímu uzlu mi sedí právě tím zvláštním pocitem: "Tuhle cestu už znáš. Můžeš z ní čerpat, ale nemusíš po ní chodit pořád dokola."