Když i za rok budu mít stejný názor, asi je něco špatně

Víte… no, to bych nebyla já, kdybych zase nad něčím nedumala. Byly chvíle, kdy se moje mladší já bálo změnit názor. Jak bych asi vypadala, kdybych zvrátila něco, co jsem už vyslovila nahlas? Ufff. Těžký. 

A proč se za to vlastně stydět? Vím, že jsem nebyla sama. Dnes věřím, že měnit názor není slabost. Je to vývoj. A život je přece taky vývoj. Vlastně to jde ruku v ruce. 

Nechci obhajovat názory, které mi už nesedí – jen proto, že jsem je kdysi řekla. Měním se. S každou zkušeností, pádem, knihou, rozhovorem… jarem. A pokud po roce cítím úplně stejně? 

Možná jsem v hlubokém míru. A možná… se jen bojím růst. Růst někdy bolí. Ale zůstávat stejná – to bolí časem mnohem víc.