LILITH VE VODNÁŘI
🖤 Lilith ve Vodnáři
Tvoje zakázané já se ukrývá přesně tam, kde tě někdo začne krotit, uhlazovat nebo předělávat podle sebe. Jakmile přijde tlak na větší poslušnost, předvídatelnost nebo přizpůsobení, odpor se ozve skoro okamžitě. Když ti někdo začne vysvětlovat, jak se něco správně dělá, můžeš schválně zvolit vlastní postup, pravidlo obejít nebo ho rovnou zpochybnit. Stejně tak můžeš ještě víc vytáhnout názor, nápad nebo způsob, který se druhá strana snaží potlačit. Čím víc se tě někdo snaží nacpat do své představy o tom, co je normální, tím větší může být chuť ukázat přesně to, co se mu na tobě nehodí. Uvnitř je prostě silná potřeba chránit si vlastní způsob přemýšlení a rozhodování před každým, kdo by ho chtěl předělat.
Tady pak snadno vzniká přetahovaná mezi tím, že svoji odlišnost raději přibrzdíš, a chvílí, kdy se proti všemu začneš stavět skoro automaticky. Jednou svoje zvláštnější nápady, reakce nebo způsob uvažování trochu stáhneš, protože už nechceš pořád narážet. Jindy stačí jen náznak nátlaku a začneš pravidlo rozebírat, hledat jinou cestu nebo ho ignorovat už jen proto, že ti vadí, že ti ho někdo vnucuje. Když je toho moc, může místo otevřeného odporu přijít chladný odstup a úplné odpojení od toho, co po tobě někdo chce. Z potřeby chránit vlastní svobodu se tak snadno stane rebelie pro rebelii, kdy už nejde tolik o samotnou věc, ale hlavně o to, aby ti nikdo neurčoval, jak ji máš dělat. A místo svobodného rozhodování vzniká houpačka mezi tím, že se krotíš, a odporem, který naskočí skoro sám.
Největší úleva přichází ve chvíli, kdy už svoji odlišnost nemusíš používat hlavně jako obranu proti tomu, co po tobě někdo chce. Můžeš dál přemýšlet po svém, hledat jiné postupy a zpochybňovat pravidla, která ti nedávají smysl, aniž by každé omezení muselo spustit boj. Něco můžeš přijmout, něco odmítnout a ani jedno nemusí dokazovat, že si nenecháš nic diktovat. Když tahle část dostane svoje místo, z automatického odporu se stane schopnost vidět jiné možnosti a nebát se je opravdu použít. Tvoje jinakost pak nemusí vznikat jako reakce na druhé, ale může být přirozenou součástí toho, jak přemýšlíš a rozhoduješ se. Nakonec zůstane svoboda dělat věci po svém bez potřeby se kvůli tomu pořád proti něčemu vymezovat.