LUNA V KOZOROHU

🌙 Luna v Kozorohu

Když přijde něco náročného, tvoje první reakce často není emoční smršť, ale spíš "dobře, co je teď potřeba udělat?". Nejdřív se snažíš zvládnout situaci, vyřešit to nejnutnější a fungovat dál, i když se uvnitř děje mnohem víc, než je právě vidět. Pocity se pak klidně přihlásí až ve chvíli, kdy už je kolem větší klid – jako by celou dobu slušně čekaly, až na ně konečně přijde řada. Neznamená to, že cítíš málo – jen často potřebuješ nejdřív zvládnout to, co se děje kolem, a teprve potom naplno pustit ke slovu to, co se děje v tobě.

K vnitřní pohodě potřebuješ hlavně pocit stability a dost prostoru na vlastní tempo. Dobře ti je, když víš, na čem jsi, věci mají alespoň nějaký řád a nemusíš neustále čekat, co se zase převrátí vzhůru nohama. Stejně důležité je, aby na tebe nikdo netlačil s tím, co právě cítíš a kdy o tom budeš mluvit – emoce se u tebe zkrátka nedají objednat na konkrétní hodinu jako návštěva u kadeřníka. Pocit bezpečí ti dává prostředí, ve kterém se můžeš spolehnout na určitou stálost a zároveň máš svobodu otevřít se tehdy, kdy to přijde přirozeně.

Nejvíc tě dokáže zasáhnout pocit, že něco důležitého nezvládáš, zvlášť když už toho na sobě neseš opravdu hodně. Jedno "tohle ještě zařídím" se totiž snadno potká s dalším a pak ještě s jedním, až máš najednou tolik zodpovědnosti, že by se hodilo najmout vlastní sekretariát. A právě tehdy může přijít zklamání ze sebe, protože nároky na to, co všechno chceš zvládnout, bývají někdy větší než běžná kapacita jednoho člověka. Nejvíc tě proto emočně prověří chvíle, kdy už toho jednoduše nejde unést víc, ale uvnitř pořád hlodá pocit, že přece ještě kousek zvládneš.