LUNA V RAKU

🌙 Luna v Raku

Tvoje emoce jsou hodně živé a většinou nemají potřebu dělat, že nejsou doma. Snadno tě něco dojme, rozesmutní nebo naopak potěší tak, že je to na tobě prostě znát, a slzy nemusí čekat jen na chvíle, kdy se děje něco opravdu velkého. Někdy stačí film, vzpomínka, milé gesto nebo úplná blbost, která se trefí přesně do citlivého místa, a oči už si jedou vlastní program. Stejně snadno zachytíš změnu atmosféry nebo nálady druhých, takže citové rozpoložení dokáže ovlivnit i to, co se děje kolem tebe. Pocity u tebe zkrátka nejsou jen hluboké – jsou měkké, snadno se rozvlní a mnohem přirozeněji se dostávají ven, než aby všechno zůstávalo schované pod dokonale klidným povrchem.

K vnitřní pohodě potřebuješ svoje bezpečné místo a lidi, před kterými nemusíš mít neustále zataženou emoční ruční brzdu. Domov pro tebe není jen místo, kde stojí nábytek, ale prostor, kde můžeš opravdu povolit a cítit se v bezpečí. Stejně důležitá je důvěra a vzájemná péče – potřebuješ cítit opravdový zájem a stejně přirozeně ho dáváš najevo druhým. U tebe ostatně může být obyčejné "dáš si něco?" plnohodnotným vyjádřením náklonnosti, jen s možností přídavku. Nejlépe ti je tam, kde víš, že se nemusíš před ničím chránit, můžeš svoje emoce nechat volněji ven a kolem sebe máš lidi, se kterými péče funguje přirozeně na obě strany.

Pocit odmítnutí nebo chlad od člověka, na kterém ti záleží, dokážou zasáhnout přesně tam, kde to bolí nejvíc. A tvoje emoční paměť má bohužel poměrně kvalitní archiv – neuchovává jen to, co se stalo, ale hlavně pocit, který v tobě situace zanechala. Stačí podobný tón, věta nebo situace a stará složka se může otevřít s rychlostí, kterou by jí záviděl leckterý počítač. Nejvíc tě proto rozhodí chvíle, kdy současnost připomene staré zranění – některé vzpomínky jsou dávno založené, ale tvoje emoce bohužel pořád přesně vědí, ve kterém šuplíku je hledat..